Ztracená perla

Už nadešel ten čas,

kdy se musíme rozdělit.

Každý si toho byl vědom,

po celých těch

neuvěřitelně krásných,

neuvěřitelně dlouhých

a přesto vlastně

neuvěřitelně krátkých

sto dvacet měsíců,

přes tři tisíce šest set padesát dní.

A přece s tím nikdo nic neudělal

a neudělá.

Sedím teď u okna

a pozoruju to prázdné okolí.

Proč je mi tak divně?

Cítím se jako mušle.

Proč mušle?

Protože je bez perly.

Kdo mi ji ukradl?

Čas.

A dá se nalézt?

Už jen nakrátko.

Nebo tam zůstala navždy?

Zůstala,

ale teď není vidět.

Zase jen čas pomůže mi

nalézt tu perlu.

Vznikla tak, jak perly vznikají.

První okamžik byl nepříjemný,

ale pak se obalil

krásnými zážitky,

které jsou nyní jen

a jen vzpomínkami.

Budu svou perlu hledat

a až ji najdu,

budu ji hlídat jako ten nejcennější poklad.