Boj za svobodu...

Tuhle básničku jsem složila, když mi bylo 14 let a teď jsem se ji rozhodla ukázat světu. Byla jsem v pubertě a hodně jsem se zajímala o válečná témata. Vlastně mě hodně přitahovalo vše co mělo silný emoční náboj.....

Bitva začíná mohutnými výbuchy z děl a potom už se jenom vidí hromada těch ubohých lidských těl... Tohle vše se dá přirovnat k peklu na Zemi, lidé vyrážejí do bojů s ostrými kopími a se zbraněmi... Vzduch začíná být střelným prachem cítit a zlí lidé chtějí kolem sebe neustále jenom mýtit a mýtit... Odevšad je slyšet křik a pláč těch bezbranných MALÝCH človíčků, kterým se honí hlavou \" Proč se narodili na tak malou a zbytečnou chviličku\"... Když stejně stihne je krutý a nemilosrdný osud o kterém se jim ani nezdálo doposud... Bezbraní muži bojují do roztrhání těla za své rodiny, avšak v každém z jejich těl pomalu odbíjejí ty nemilosrdné osudné hodiny... Vojáci jdou do boje s tím, že vybojují moc pro svého pána, ale nakonec bojují o svůj holý život přes noc až do zítřejšího rána... Ráno už je na bojišti božské ticho a klid.. Všude kolem leží kulkami prokypřelá těla vojáků a také zde leží ten bezbranný lid, který bojoval za svou svobodu a rodiny již při včerejším krvavém soumraku... Tímto rozedněním sic skončila bitva, avšak válka pokračuje dále.. Další zmírání jiného a zase jiného lidstva, teď už i vlastenci přestávají věřit ve svého dosavadního \" krále\"... Nakonec se vše v dobré obrátí, zlo pomine a dobro se opět navrátí... Lidem, kterým přežili z bolavých srdcí již nikdy nikdo ten strach nedostane, a to krásné bezstarostné žití zase dlouho nenastane... Po válce zůstavají stovky hřbitovů a v nich tisíce řad hrobů a křížů.. Tahle památka setrvá navždy. Památka na mnoho statečných žen a mužů. Kteří bojovali za svobodu a za lepší žití a my už se jim můžem odměnit jen vzpomínkou, zapálenou svící nebo kvítím....

---