Koloběh

Probouzím se v korunách
stromů,
když luna mizí
s nocí

když ji čerstvý plamen hladí

a hvězdy
mi zase kradou
peřinu

Měsíc si sundal svou masku

mladičký den
na výletě
do času
tajemství a divočiny

do zóny
nebezpečí
nejistoty a
překvapení

odhazuje ranní pocit
prvotní nevinnosti

tak
rozpal to
ve mě a
rozfoukej ten popel

ptáci nám vzali nebe, když
štěbetal čas a
budil pana domácího

ponořen až po uši
v tichu

hltá odpuštění
předešlé noci

-Vesmír je nám otevřen,
vyčkává

a stejně jako Měsíc,
pod maskou má schované
dvě tváře

pak

někde

někdo

poztrácel čas,
nikdo ho nevnímal a

déšť
ho rozpil jako
andělská křídla
nakreslená tuží

nakonec

jsem rozhodil plnou hrst
dalších
snů