Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRustyho příběhy - Část 2. První bitva
15. 06. 2009
0
0
440
Autor
Trewish
Den se již blížil ke konci, seděl jsem na vrcholu staré věže a uvědomoval si, že za celou tu dobu co jsem nově ve vesnici, nebyla žádná pořádná akce, která by mi připomněla dřívější časy. Proto jsem seběhl z věže dolů a začal se procházet po vesnici. Měl jsem štěstí, narazil jsem na Aliss, která vypadala celkem rozjařeně.
„Dobrý den Aliss, copak se děje tak veselého?“ optal jsem se, překvapen dívčiným veselím.
„Pouze příjemný den mě přinutil k veselí, ale ty vypadáš jako by jsi žvýkal šťovík, co se děje?“ optala se Aliss, přičemž si mě zkoumavě prohlížela.
Měla pravdu, mé trápení o nic nedělání se projevilo i na mé celkové náladě, proto jsem se Aliss se svými touhami svěřil. „Chtěl bych nějaké Průšo, nějaký boj.“
„Tak pojď semnou, půjčím ti starý meč a můžeme jít na lov nějakých zvířat.“ Pověděla stále s úsměvem, chytila mě za kabát a táhla směrem, kde jsem si matně vzpomínal, že stávalo její hradiště.
Čekal jsem na rozcestí, Aliss mi šla pro meč, který mi měla půjčit na naši výpravu. Nečekal jsem příliš dlouho a již se Aliss vracela zpět i se starším, ale i přesto účinným mečem.
„Budeš s tím umět zacházet?“ zeptala se Aliss s humorem v hlase.
„Jsi drzá Aliss, ale snad jsem to ještě nezapomněl.“ Kdybych jen věděl, jak jsem se sekl ve své domněnce. Zkusili jsme prvně boj mezi sebou, bylo to hrozné, nebyl jsem pořádně rozhýbaný a tak mě Aliss pořádně prohnala a připomněla mi pár sekvencí s mečem.
Sekvence mi stále nešli na výbornou a tak jsem se smířil s tím, že první lov bude na někoho jednoduššího. Když jsem si v hlavě představoval všechny nestvůry, které by jsme mohli dnes zdolat, napadl mě Ghúl.
Ano je nebezpečný, ale snad bude v pohodě. Vydali jsme se tedy na nový hřbitov hluboko v lesích. Věděli jsme, že se tam občas Ghúl ukáže.
Cestou jsme se domluvili, že já budu bojovat, ale kdyby náhodou šlo do nejhoršího, že mi Aliss pomůže. <br /> Dorazili jsme na hřbitov, ale byl zde klid, proto jsme si sedli pod stromy, pozorovali hvězdy a šeptem si povídali o všem možném.
Najednou se za námi ozval šramot, potichu jsme se postavili a šli ke zvuku. Jakmile jsme byli v dostatečné blízkosti, uviděli jsme ho. Kostlivá postava, no vždy mi z něj bylo šoufl, a nyní být v jeho blízkosti, a cítit ten pach mrtvol z jeho těla. No fuj.
Zvláštní bylo, že si nás ten Ghúl do poslední chvíle ani nevšiml. Poté jsme vyrazili. Zaútočil jsem první, ale útok mi nevyšel a již jsem musel unikat před jeho smrtícími drápy.
První neúspěch mě nemohl zdolat, začínal jsem si pomalu připomínat staré léta. Spustil se nelítostný boj, bylo jasné, že Ghúl nebude chtít dát svůj život zadarmo.
Začal jsem tedy útočit tvrdě, vyzkoušel jsem pár úderů sekundou. Ghúl unikl skoro všem ranám, krom jedné, která ho škrábla přes hrudník.
Další jsem vyzkoušel úder tercií. Nevyšla mi a uklouzl jsem, přičemž jsem skončil na zemi.
Aliss když viděla, že se ke mně Ghúl přibližuje, neváhala ani chvíli a okamžitě mi pomohla, usekla Ghúlovi hlavu.
Tato hlava mi dopadla na břicho, jakožto celý zbytek Ghúlova těla. Nebyl nejlehčí, proto jsem ho urychleně shodil ze sebe a pohlédl na Aliss. Ta se usmívala a její levá tvář byla pokryta kapkami krve. Vypadala takto úžasně, proto jsem vstal, a dal ji pusu na pravou tvář, přitom jsem poděkoval za záchranu života.
Urychleně jsme se oba vydali z lesa a dorazili do vesnice uprostřed noci. Hospoda byla jediné místo, kam jsme mohli jít oslavit vítězství.
Poznámka autora:
I tento příběh se stal. Vím není nic moc, ale příští již bude 100% lepší.
„Dobrý den Aliss, copak se děje tak veselého?“ optal jsem se, překvapen dívčiným veselím.
„Pouze příjemný den mě přinutil k veselí, ale ty vypadáš jako by jsi žvýkal šťovík, co se děje?“ optala se Aliss, přičemž si mě zkoumavě prohlížela.
Měla pravdu, mé trápení o nic nedělání se projevilo i na mé celkové náladě, proto jsem se Aliss se svými touhami svěřil. „Chtěl bych nějaké Průšo, nějaký boj.“
„Tak pojď semnou, půjčím ti starý meč a můžeme jít na lov nějakých zvířat.“ Pověděla stále s úsměvem, chytila mě za kabát a táhla směrem, kde jsem si matně vzpomínal, že stávalo její hradiště.
Čekal jsem na rozcestí, Aliss mi šla pro meč, který mi měla půjčit na naši výpravu. Nečekal jsem příliš dlouho a již se Aliss vracela zpět i se starším, ale i přesto účinným mečem.
„Budeš s tím umět zacházet?“ zeptala se Aliss s humorem v hlase.
„Jsi drzá Aliss, ale snad jsem to ještě nezapomněl.“ Kdybych jen věděl, jak jsem se sekl ve své domněnce. Zkusili jsme prvně boj mezi sebou, bylo to hrozné, nebyl jsem pořádně rozhýbaný a tak mě Aliss pořádně prohnala a připomněla mi pár sekvencí s mečem.
Sekvence mi stále nešli na výbornou a tak jsem se smířil s tím, že první lov bude na někoho jednoduššího. Když jsem si v hlavě představoval všechny nestvůry, které by jsme mohli dnes zdolat, napadl mě Ghúl.
Ano je nebezpečný, ale snad bude v pohodě. Vydali jsme se tedy na nový hřbitov hluboko v lesích. Věděli jsme, že se tam občas Ghúl ukáže.
Cestou jsme se domluvili, že já budu bojovat, ale kdyby náhodou šlo do nejhoršího, že mi Aliss pomůže. <br /> Dorazili jsme na hřbitov, ale byl zde klid, proto jsme si sedli pod stromy, pozorovali hvězdy a šeptem si povídali o všem možném.
Najednou se za námi ozval šramot, potichu jsme se postavili a šli ke zvuku. Jakmile jsme byli v dostatečné blízkosti, uviděli jsme ho. Kostlivá postava, no vždy mi z něj bylo šoufl, a nyní být v jeho blízkosti, a cítit ten pach mrtvol z jeho těla. No fuj.
Zvláštní bylo, že si nás ten Ghúl do poslední chvíle ani nevšiml. Poté jsme vyrazili. Zaútočil jsem první, ale útok mi nevyšel a již jsem musel unikat před jeho smrtícími drápy.
První neúspěch mě nemohl zdolat, začínal jsem si pomalu připomínat staré léta. Spustil se nelítostný boj, bylo jasné, že Ghúl nebude chtít dát svůj život zadarmo.
Začal jsem tedy útočit tvrdě, vyzkoušel jsem pár úderů sekundou. Ghúl unikl skoro všem ranám, krom jedné, která ho škrábla přes hrudník.
Další jsem vyzkoušel úder tercií. Nevyšla mi a uklouzl jsem, přičemž jsem skončil na zemi.
Aliss když viděla, že se ke mně Ghúl přibližuje, neváhala ani chvíli a okamžitě mi pomohla, usekla Ghúlovi hlavu.
Tato hlava mi dopadla na břicho, jakožto celý zbytek Ghúlova těla. Nebyl nejlehčí, proto jsem ho urychleně shodil ze sebe a pohlédl na Aliss. Ta se usmívala a její levá tvář byla pokryta kapkami krve. Vypadala takto úžasně, proto jsem vstal, a dal ji pusu na pravou tvář, přitom jsem poděkoval za záchranu života.
Urychleně jsme se oba vydali z lesa a dorazili do vesnice uprostřed noci. Hospoda byla jediné místo, kam jsme mohli jít oslavit vítězství.
Poznámka autora:
I tento příběh se stal. Vím není nic moc, ale příští již bude 100% lepší.