PRVNÍ  DÁMA

V setmělé ulici

s hvězdami po stranách,

ten křehký příběh psala.

O smyčce škrtící,

a slzách jako hrách,

o dvou,

co sotva znala.

Psala o malém prstýnku,

co v trávě našel dům,

o slovech tonoucích v něze,

o otevřeném okýnku

a křídlech daných snům.

V chrámu nahradila kněze.

Slyšela prsty zpívat,

cítila vůni doteků

a viděla dvě srdce tát.

Tou dobou měla zívat,

však dívala se bez dechu,

když spolu odcházeli spát.

Hvězdy pohasly v ulicích,

ona zůstala sama,

z noci zbyla kapička.

Ze sester rosu pijících,

tu byla První dáma.