Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sna tunel

24. 06. 2009

1120

Autor

Vasil

Běžím a za sebou táhnu, něco o čem vím, že dlouho nepotáhnu. Pohledem do sebe za potem strach, ať už to skončí jak chce, je to tak. Stiskem ruky projevím svůj respekt, hozením očí utvrdím svůj hněv. Zblázněním dítěte rozehraji znova cizácký svět.

Běžím a za sebou táhnu, něco o čem vím, že dlouho nepotáhnu. Pohledem do sebe za potem strach, ať už to skončí jak chce, je to tak. Stiskem ruky projevím svůj respekt, hozením očí utvrdím svůj hněv. Zblázněním dítěte rozehraji znova cizácký svět. Tak to bude a tak to nech. Nesrš z nitra slova nadarmo, to ti nikdy nevrátí vše, co ti něco dříve ukradlo. Teď když znovu vidíš a věci pro tebe zhmotněly, můžeš si znovu šáhnout, ale nyní važ odvahy. Šance se neopakují stále dokola, s každou další přichází osobní tombola. Stále utíkám, stále umírám, ještě jsem na konec nedoběhl. Stojím v tunelu plném smradu kouře, jež zde zůstává od dob první parní bouře. S každým kamenem a pražcem jako by bylo více vidět, co však nyní vím, že už nikdy nechci slyšet. Jak tak moc nad sebou přemýšlím jeden pražec znatelně opomíjím. Nechal sem se zastavit, porazit a strhnout na dno. Mračna prachu plní můj dech, tam přede mnou se zavírá pomalu svět. Řinčení a falešné světlo o sobě dává vědět. Jak jen se zvednout a dokázat znovu za sny běžet. Brečím, svíjím se a hledím před sebe do tmy. Takhle to nemůže skončit, nemělo by. A ty lidi. Jeden jiný jak ten druhý, přitom stejný jako duhy. Volím za sebe, nebo za všechny. Myslím na tebe, nebo na sebe. Znám a vím či věřím, že nyní opravdu jen sním.