Dveře

 Chodíme okolo dveří. Ty stojí v prostoru a ochable na nás pomrkávají. Na chvíli se zastavujeme a zapalujeme si cigaretu. Čekáme. Vzduch je jasný a ostrý. Každé nadechnutí nás proto bolí. Ale to opravdu nevadí.

Usazujeme se na zem do tureckého sedu. Dnes se nebudeme rozčilovat. Ne.

Dveře už moc dlouho nevydrží. Přesto si zapalujeme ještě jednu cigaretu. Už po pár vtazích ale ji zase zadusíme. Hodíme na dveře ošklivý pohled. Začínáme být nervózní.

A teď – konečně, konečně se smršťují – a – ano, už jsou pryč. S úlevným vzdechem si zapálíme poslední cigaretu a posadíme se na pařez.

---