Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMouchy a motýli v horkém vzduchu
Autor
Su-real-Zuzana
Uprostřed toho se vedle ohně třásly dvě děti, děvče a chlapec. Sledovaly s rozšířenýma očima černé, rozmazané stíny okolo, které se točily kolem nich a vydávaly nepředstavitelný hluk. Vzduch se třásl dusotem a zpoceným dechem a všude cvrčeli cvrčci a jiný noční hmyz, v písku se plazili jedovatí, a méně jedovatí hadi, a syčeli.
A kněz k nim přistoupil a počal zpívat:
„Heyaka, hůnah áčihá, le ket uku omira, na koda meku lei mei a fi, le ket uku omira…“
Ó, bohové, jenž jste k nám milosrdní, oběti vám přinášíme, k vám do vesmíru voláme, oběti vám přinášíme…
Pak vzal z kamene nůž a zvedl ho nad hlavu; a bodl dívku do krku a ona nelidsky zařvala a z její tepny vystřikovala teplá krev a kropila zem i kněze i lidi okolo; a oni ji chytali do pohárků z hlíny, rozlévali si ji po obličeji a pili ji. Bylo to, jakoby se bohové uvolili a seslali k lidem na zem rudý a horký déšť.
Pak kněz zabil chlapce, vyndal mu třesoucí se srdce a hodil ho do plamenů; v tom okamžení se oheň rozprskl po celé osadě a házel okolo sebe vařící kousky masa. Mužové začali opět zpívat a bušit do tamtamů. Žena pomalovaná v obličeji modrou barvou přinesla knězi velký naditý pytel vyrobený z kozí kůže a on ho rozpáral a vyhodil do vzduchu. V těžkém nočním vzduchu se třepetaly bankovky jako nějací prazvláštní zelení motýli. Mužové dostali ještě trochu opia, dvě mrtvoly byly zabaleny do kozích kůží a následně spáleny, a Bohové museli být spokojení. Protože co víc po nás můžou chtít?