Pohřby moří

Pohřby moří

Kousíčky lupínků spadalo do modré řeky.

Fialová kvítka, co dala se na cestu,

aby všem lístečkům po cestě řekly,

že též mohou slétnouti z porostu.

A tak kusy nahých těl leží v mořích,

jež rudne od temné barvy krve.

Ruce, nohy, četně zraněné po ostrých nožích,

až mi to srdce z těla rve.

Fialová kvítka, na nichž kapičky se třpytí,

plují po tichém proudu říčky.

Jsou jako korálky na nekonečné niti,

připomínají pohyb lasičky.

Však ty stovky nahých těl na vlnách,

stoupají, klesají, houpou se tu.

Připomínají brouky v červených bavlnách,

jako by čekali na odvetu.

Kytičky, jež po proudu se řinou,

brzy dojdou k svému cíli.

Až všechna mrtvá těla ovinou,

by společně v té vodě shnili.