Asociace

Peříčko…ptáček jenž letí nad zeleným listím, které na nás dýchá uklidňující barvou života…

Život… bohatství, které nelze vytěžit, které nelze vyrobit průmyslem, naše všechno….

Všechno… nikdy nebudeme mít, nikdy nebudeme vlastnit a přesto se budeme mít nejlépe na světě…

Svět… náš domov, naše rodná půda, to, čeho si nevážíme a ničíme tak sami sebe…

My… rakovina našeho těla i duše.

Duše a tělo… rozpor a věčný boj dvou rozdílných břehů, mezi kterými teče řeka, naše tepající srdce…

Srdce…bez kterého by v našich žilách neproudila krev, často si jej poetizujeme a svádíme mu vinu našich špatných a unáhlených rozhodnutí…

Rozhodnutí… v životě nejpodstatnější část. Křižovatky naší poutní cesty, kterou nosíme od narození…

Narození… vstup na dlouhou trať, plnou černé barvy, která nás obklopuje nejen v noci…

Noc.. vysvobození? Či vězení.. předchází dni? Den noci?

Den… osvětluje naši pravou tvář.. co je skryto bude odhaleno, odhaleno smeteno, jako prach…

Prach… kostí, dávno zapomenuté civilizace, jenž zde kdysi dávno žila...co už dávno spatřila smrt…

Smrt… vykoupení z propasti, ve které jsme se na svém počátku ocitli?

Počátek… čeho všeho? Co bude muset započít, aby vše skončilo tak, jak má?

Konec… našeho myšlení, které nedosahuje naši Matce přírodě ani po kotníky…

Myšlení… tak lehké a přesto nám dělá tolik starostí a problémů…

Lehkost… svoboda a mír, jejímž symbolem se stává poletující peříčko bez žádného cíle…

Peříčko…

Přijde počátek? Konec? Svoboda? Pro co se rozhodneme tentokrát? Pro lásku a mír? Válku, nenávist a zlo a povedeme krutý boj? Nebylo to zde už náhodou? Proč bychom chtěli být originální a přitom klesáme zpátky dolů? Proč myslíme na hvězdy, když se musíme vyhrabat z propasti na pevnou zem pod nohami?

Věčná problematika spočívá v nás. Tak primitivní věta? Zase počátek? Opět věta:,, To už tady bylo?“ a neměla by vás zajímat spíše otázka:,, Proč je to tu zas?“ Proč hledáme pravdu jinde, když ji máme přímo před očima? Kdybychom nebyli my, není ani celá tato problematika. Vymažme lidstvo a zůstane ráj. Ráj? Opravdu? Ano. Žijeme v něm, ale má rozsáhlou rakovinu, a to nás.

Ale povahy lidí jsou různé…. Argument? Holá pravda. Ať řešíme cokoli, vždy dojdeme k tomu samému. Člověk. Proč lidé dávají za vinu vše bohu nebo ďáblu? Divíte se? Taky jste k tomu došli? Ano, opět člověk. Za své činy zodpovídá sám. A ani bůh ani ďábel to změnit nemůže. Vybírají si jen předem připravené schránky.. Lidi, zamyslete se nejdříve nad sebou. Každý máte chyby. Každý. Že ne? Dejte mi minutu a budete je mít, Jak chcete poznávat svět, když neznáte sami sebe? Myslíte, že budete konat pokroky, když ten hlavní pokrok neuděláte v sobě? Tak si to myslete. Uvidí se. Ono se to jednou sečte.. ale dokud ne, tak sledujte peříčko a ptáček, který letí nad zeleným listím, na vás možná dýchne vidinu lepšího života…