Rozhodnutí

Stojí kluk u řeky na mostě. Smutně kouká do vody. Vlny si hrajou a nic je netrápí. On však jen vzdychne a hodí kousek chleba. Chvíli plave a potom zmizí pod hladinou. Vidí svůj obrys a cítí jen nával nenávisti. Zůstal jen on a jeho práce. Vše na čem mu záleželo, je pryč. Kapky tvoří na hldině řeky kolečka. Jsou to slzy co mu stékají po tváři. Zvedá hlavu a otírá slzy, na jeho obličeji je vidět únava a tři dny staré strniště. Otáčí se zády k řece a pomalu odchází. Měsíc mu lemuje cestu, která je blátitá. Je docela zima, jeden pohyb a zapnul si zip u vesty. Je modrá a pod ní žlutý triko a kraťasy. Na nohou sandály, které si to čvachtaj bahnem. Je utahaný, jeho patnáci leté tělo je na okraji sil. Kráčí kolem lidí ale nevnímá je. Neví kam jít. Má práci měl by se vrátit a postavit se osudu. Ale sakra proč? Připravil ho o holku a kámoše. Zůstal sám. Bohužel není cesta zpátky. Vytáhne si z kapsy šátek. Na něm cosi lesklého. Je to odpovědnost. Nasadí si ho na ruku a dotáhne. Je to  zanak kapky. Zakleká a vytahuje nůž. Pevně ho sevře do ruky. Je na konci cesty a před nim ohromná plocha. Uprostřed se trčí tři postavy. Tak jo. Jen pojďte!!!