Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvojitě
07. 07. 2009
9
10
549
Autor
Lwíče
"Pojď, opijem se, abychom zapomněly..." řeklo mi mé druhé já. Ráda jsem souhlasila. Nastartovala jsem své bílé žihadlo, kombík v dieslu, bez turba a akcelerace, zapla si pásy a skákavě vyjela po rozbitém asfaltu k nejbližšímu obchoďáku. Stokrát projetá cesta a všudypřítomné krásky v letních šatech mi zabraňovaly se nějak blíž soustředit na cestu kolem. Cestu už jsem znala nazpaměť, do všech výmolů už alespoň třikrát vjela, a všechny ty dokonalé vysoké a štíhlé krasotinky mě uváděly do závistivých depresí. Tak mě napadlo, jestli to už není trochu moc, jet si pro víno, pít víno sama, jestli už ze mě třeba není alkoholik...
Mé druhé já se v mé hlavě s nelibostí zachrulo, poznamenalo něco o magorech a jalo se prosazovat svůj pohled na věc.
"Tak alkoholik, jo? Ty nejsi alkoholik ale paskvil na dospělou ženskou, jestli tě napadaj takovýhle kraviny. Copak je něco špatnýho na tom, když si dospělý člověk sedne s lahvinkou vína a dobrou knížkou, aby si zpříjemnil večer?" - začala se do mě navážet.
- "To zrovna ne, ale pokud vím, nejdem si zpříjemňovat večer ale použít víno jako akcelerátor úniku od reality." - oponovala jsem a tenhle argument zjevňě zafungoval. Jenže pouze na malou chvilku. Po asi půl minutě rozpačitého mlčení ale zase nazula jehlové podpadky a skopla mě na dno pravdy.
- "Jo. Jasně. Jenže my ani dost dobře tu první variantu udělat nemůžeme. V bytě máš bordel větší než na studentskejch kolejích po zkouškovym a koberec je prochcanej od psa, o kterýhos ani nestála. Tvoje každodenní rutina mě zoufale ubíjí a Tebe taky. Přiznej si to. Náš život stojí za hovno a poslední šanci něco změnit jsi poslala k šípku. Pravda, nedalo se už s ním vydržet, snažil se mě vymazat z tvý hlavy... "
Nesnáším konflikty. S jinými osobami a ještě víc se sebou samou. Už jsem raději mlčela a dojela spořádaně do krámu. Za 10 minut jsem už byla na cestě zpátky, vedle na od psů zachlupaceném sedadle spolujezdce se pohupovalo červené víno "za rozumnou cenu", kupodivu i docela dobré, a já se pokoušela raději na nic nemyslet, abych se vyhnula dalšímu vnitřnímu boji. Zautomatizované pohyby rukou na volantu mě dovedly s úspěchem až domů. Tam jsem vyndala sklenku a posadila se na zápraží s cigaretou v jedné a vínem v druhé ruce. Rozkvetlá vistárie mi pronikavě voněla do duše, takže se i mé druhé já uklidnilo opojnou kombinací vůně a vína a mě bylo najednou o trochu líp. Na dně sklínky jsem nenacházela pravdu ale dietu pro svou sebelítost a zmírnění odporu k vlastní osobě. Mé druhé já si spokojeně vrnělo někde v pozadí mých spánkových laloků a mě byl fuk veškerý hladomor světa.
10 názorů
hezky..!.) heled tak dokud pijes se svym druhym ja, nepijes sama, takze v pohode
nejsi alkoholik :))
Hmm, já se víno naučila pít až nedávno:)) Zato jsem si na něm okamžitě vypěstovala určitou závislost... :)
čte se to fajn, tip
a dík Narri za avízo
Ahoj broučku, přišla jsem si jen típnout.
...ale na tom, že dát tomu nějakou formu a nenechávat to takhle v bloku by dílku jen pomohlo, trvám ;).
Zkus o tom popřemýšlet, styl máš svižnej a čtivej, ale takhle to na fejeton působí strašně kompaktně. Každopádně, jak už jsme o tom mluvily - touhle cestou jdi rozhodně dál ;).
Dovolím si rozposlat nějaká avízka, snad neurazí ;).
-PS: Citrusko, Tobě by se tohle mohlo líbit, tuším... ;)
Randall Flagg
17. 07. 2009
paradni !!
snad prijdou i nejake veselejsi fejetony
ctes se skvele!
nemuzu vic nez tip