Experiment

Už se definitivně rozhodl. Půjde do toho sám, nikomu přece nemůže věřit. Pomalu spojil svou mysl s počítačem a dal se do práce. Chtěl udělat reálnou simulaci, proto začal naprosto od začátku. A tak se zrodil vesmír. Rozmýšlel co dál. Najednou věděl vše, vše se mu otevřelo, myslí se spojoval s informacemi po celém světě a během nepatrných okamžiků byl expertem v mnoha oborech. A pak stvořil hvězdy. Dal si na nich záležet. Dlouho formoval mraky nově vzniklých prvků a tvořil z nich, cokoliv HO jen napadlo. Hmoty měl dostatek, přesněji řečeno, měl jí, kolik chtěl. Během několika vteřin ubíhaly miliardy let. V srdcích hvězd vznikalo železo a další těžké kovy, které se dostávaly do prostoru pokaždé když nějaká hvězda zemřela. Spolu s nevyužitým stavebním materiálem daly vzniknout planetám. Tuto událost vzal na vědomí až za chvíli, neboť měl zrovna na práci něco jiného. Stvořil řetězce, ne nepodobné základním chemickým řetězcům jeho světa. Na několika místech tak vznikl život. Pozoroval jeho průběh, nezasahoval. Hvězdy se rodily a hvězdy umírali, na některých planetách se civilizace zbavily gravitačních pout a vrhly se zkoumat prázdnotu vesmíru, rušenou občasnou přítomností nějaké hvězdy. Čas plynul. Civilizace vznikaly a zanikaly během mrknutí oka. Něco HO napadlo. Takový experiment. Našel vhodný prostor nedaleko mladé hvězdy daleko od ostatních civilizací, trochu uspíšil vznik planet a čekal. Z původních 11 planet se zdály být vhodné jenom tři. Nebyly ani moc chladné, ani horké a co hlavně, byly mu podivným způsobem sympatické. Začal od začátku. Nesupěl. Škoda, že se civilizace tak rychle zničila. Ještě větší škoda, že znehodnotila celou planetu. Nezasáhl. Přešel dál, na druhý konec. Trochu upravil podmínky, zdrsnil, aby si  nová civilizace uvědomila cenu bytí. Opět neúspěch, tentokrát ne sociální, nýbrž pouze náhoda. Jeden asteroid trochu vychýlil dráhu planety a život se nedokázal přizpůsobit. Další poučení, musí zajistit odolnost. Zbývala poslední planeta (kromě zbytku vesmíru). Dal si záležet. Počátky života nyní umístil do vody a ne na souš. Po chvíli se začaly objevovat první náznaky života. Pak se mimo rostlin objevili i živočichové. Za další chvíli již první odvážlivci objevovali souš. Nezdáli se příliš chytří, jedli se navzájem. Umožnil jim čas k rozvoji ale ustrnuli na mrtvém bodě. Měl v úmyslu jít mnohem dál. Pozměnil dráhu kolem prolétajícího asteroidu a přidal mu trochu hmoty. Ten se v gravitačním poli rozpadl, část spadla dolů a část zůstala kroužit kolem. Nechal to tak, nevadilo mu to. Každopádně, dosáhl tak toho, čeho dosáhnou chtěl. Na povrchu zbyla jen nejmenší zvířena, dostatečně odolná, aby přežila tu menší apokalypsu. Přesně to potřeboval. Vývoj začal znovu, rychlejším tempem, během několika málo okamžiků (miliónů let) dal vzniknout zřejmě poslednímu článku, který mohl z daného vkladu vytvořit. Pro sebe si jej pojmenoval- člověk. Člověk se postupně rozkoukával  a osměloval. Jen na jednom místě byl už jaksi napřed. Začal zkoumat svět kolem sebe a využívat přírodní zdroje. Když již neměli co objevovat, začali mezi sebou soupeřit. Poradil se s e svými pomocníky- počítači- a jejich radu uznal jako moudrou. Proto jim zjevil část své podstaty a dal jim víru. Zpočátku šlo vše dobře, ale objevovali se i zkažení jedinci, kteří v něj věřit odmítali, a tato zkaženost byla čím dál větší. Za nějaký čas již o něm nevěděl nikdo a lidé se opět pustili do zbrojení. Planeta se otřásala pod silou výbuchů a oni hynuli po statisících. Možná byla jejich chybou přílišná koncentrace v jednom místě, proto vyhynuli takřka beze zbytků a s nimi se ztratilo všechno jejich vědění. Bylo mu jich líto, vznešeného národa Atlantidy (jak sami sebe nazývali). Ti co  zůstali  se postupně promísili s ostatními národy, které na tyto věky postupně zapomněly a dál žili jako dosud. Znovu vznikaly říše a další zanikaly a pomalu se opět začala projevovat ona zkaženost a nenávist se závistí ovládaly svět. Začínat zase znovu se mu nechtělo, ale přímý zásah jako tehdy zamítl. Vtělil proto část své mysli do jednoho z nich.  Chodil po světě a snažil se lidem vysvětlit co dělají špatně. Jen malé množství jich však poslouchalo. Nakonec byl zabit dle rozkazu mocných. Jeho učení se časem pokroutilo ale setrvávalo dál. Na chvíli se musel zaměřit na jiný kout vesmíru, protože jedna dominantní rasa terorizovala všechny ostatní. Chvilku jen tak nečině naslouchal a když už násilí přesahovalo všechny únosné meze, jednoduše ji zničil. Konečně zpět u jeho pokusné planety. Lidstvo zatím spoutalo energii atomů a podmanilo si techniku. Nebo si možná technika podmanila lidstvo. Jednu chvíli byla planeta úplně přelidněná, další chvíli bylo lidí tak málo, že by je musel hledat lupou. Ptal svých rádců, co to znamená. Odpověď byla stručná-planeta se brání. Nakonec se technika stala dokonalejší než její stvořitelé, kteří postupně umírali a zbývalo jich čím dál méně. Tu se jeden člověk naprosto odloučil od ostatních a začal tvořit na vlastní pěst.ON věděl dobře, co je cílem toho člověka. Děsil se toho. A v přesně stejném okamžiku, když se rozhodl člověk, jak naloží se svou prací, rozhodl se i ON. Tak zanikl jeden vesmír. Člověk vstal. ON na chvíli zaváhal a pak zničil toho člověka a s ním celý jeho vesmír. Osvobodil svou mysl z počítačového lůžka a vstal. A to byla ta poslední věc, co udělal….