Květina

...krása přírody je vrtkavá...

Když pukne hnědá zem

a světlo tmu oslepí,

ozve se tenký lehký sten,

vlahý déšť ránu zalepí.

 

A hle, co z té nevzhledné

hlubiny stvořené z nitra

k obolze modré pohlédne

a vítá nového jitra.

 

Zelený mužík s hnědým kolboukem

smekne a ukloní se davu,

rozpřáhne ruce a s roztomilým obloukem

k záři světel otočí svou hlavu.

 

Publikum rázem oněmnělo,

když namísto tajemného pána,

zjevilo se ladné tělo

něžné dívky s vznešeností páva.

 

Pak  na scénu rytíři se staví,

ve zbroji barvy všeho druhu,

snaží se uchvátit svou paní

na okřídlených koních probouzejíce duhu.

 

Ta nádhera brzy vyprchá,

princezna s lety churaví,

však potomky matka zanechá

a její rod zas se z půdy postaví.

---