Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezatím jen úryvek...
16. 07. 2009
0
1
404
Autor
Shrew
Červené světlo skrze sklenku s vínem dopadalo na ubrus. Rozverně. Podobalo se odrazům skel z vitráží katedrál, ale k jejich posvátnosti mělo daleko. Pojď si hrát..lechtalo. Hudba hrála otřepané rytmické songy, dámy poskakovaly na jehlách po kluzkých parketách a v opilosti si na těch jehlách zvrkávaly kotníky. Zábava moderní buržoazie byla v plném proudu..
Seděla u sklenky a hrála si se světelným prasátkem. načesaná a ošperkovaná. Tentokrát sama.. občas zvědavým očkem hodila po panu doktorovi. Seděl u profesorského stolu se svojí ženou, debatoval, občas se usmál..Byla ráda, že ji nevidí, ale přitom si tak přála, aby ji toužil vidět. Hrdost ji přemohla, jako vždy. Natřásat se před ním jako jeho hloupoučké studentky očekávající v prošedivělých vlasech vidinu zápočtu, to je pod její úroveň. Tak tedy nemá nic. Proč ne. Tanec by sice stačil, ale co z toho? Pan doktor se ze zdvořilosti přemůže k tanci, a pak bude muset čtyři minuty dvacet pět vteřin mlčet, protože si nerada povídá, když není o čem mluvit. Chtěla by si povídat o tom, co zajímá jeho. A nevést plky o tom, jak je tu dusno, kdo přišel a kdo se nedostavil, a že tančíte výborně, náhodou! Ovšem otázka Na co myslíte? je taková..jak to jen říct. Na co člověk může při tanci se svou bývalou studentkou myslet? jak ji šly státnice, kolik odevzdala ročníkových prací, kolikáté číslo v seznamu měla, že je tu opravdu nedýchatelno, že ta žába mu neustále šlape na špičky, že je divné tančit..proč je to divné tančit? Zamyslela se, proč by vlastně mělo být čověku divné tančit..Asi proto, že si připadá při tanci jako poleno, neví jak se hýbat..a když ovšem nehrají popík, ale o, na co se dá v pohodě v objetí kývat? Jo, vzpomněla si na takové tance, které byly opravdu divné. Tanec s jejím bratrem. Pak maturitní solo s jejím otcem. A pak ta hrozná parodie na ploužák s jedním.. uchem. Tanec je totiž vášeň, musí být. Vnímala to tak. Vnímala to jako zábavu, ale i jako milostnou předehru...při tanci toho poznáte o muži sakra mnoho. Jak se k vám chová, o čem mluví ve chvíli, kdy ho situace nutí konverzovat, jak moc se mu potí ruce, jak voní, jak má uvázanou kravatu a jestli má poslední knoflíčky u košile rozepnuté nebo zapnuté, jak moc se k vám naklání, jak mu voní dech, jestli má čisté uši, kolik má chloupků v nose...málokterá situace vás dostane k muži tak blízko. A když už jste tvářemi tak blízko a je vám blbé civět si do očí, poklopíte trochu zrak, k nosu, bradě, jeho rtům..a už si váš nenasytný mozek představuje věci, které se mu nepodařilo zjistit, například, jak asi líbá...drží vás cudně v pase, ale který muž jen by mohl tušit, jak vzrušující to pro ženu je. Záda a pas jako erotogenní zóna, ruka v pase jako podnět k představám...Věděla, že to tak nemusí cítit každý. Ne každá žena k ne každému muži. A proto se takhle v žádném případě neponíží. Kdyby pro ni přišel..kdyby! Byla by to známka zájmu o toto vzrušující cudné spojení. Ale on nejde. Možná i kdyby přišel, znamenalo by to, že si všiml jak tu sedí sama v koutě a chtěl udělat dobrý skutek. Fuj, to ani náhodou! Ano, vzpomínala, jak jí to jeden jednou vpálil...Jsi taková dámička, co chce aby jí chlapi nosili pugéty..no a co? Je, a zatím tady sedí osamělá a schoulená jak Popelka v koutě u krbu. To musí být pohled, na cudnou načesanou panenku v koutě, která chce, aby ji muži padali k nohám. Nu, však ono se nemůže jen brát, musí se i dávat... Nevěděla stejně pořádně, co chce. Sex? Ne, ani pomyšlení. Vztah? Proboha, s o patnáct, možná o dvacet let starším profesorem z vysoké? Tak co chce? Pugéty u nohou asi.. Připadat si žádaná a chtěná, neodolatelná a to vechno od muže, který ji přitahuje svou naprostou nedotknutelností! Jak komplikované, a vlastně prosté. Není to však moc přání najednou? hromady. Co udělá normální žena po těchto úvahách? Opije se a půjde někoho sbalit, nejlépe prvního sympatického muže, který o ni sám od sebe projeví zájem. Psychický blok je prostě blok. Nebo možná je to spíše ta hrdopýcha. Aťsi. "Smím prosit?" ozvalo se jí náhle za zády. Panebože...jeho opravdu nečekala, zabořená do vlastních úvah. Problesklo ji jen hlavou..hlavně nevyraž jako střevo..Dramatická pauza!Dramatická pauza, ať mu ukážeš, že si teprv rozmyslíš, jestli mu dáš nebo nedáš košem. "Jistě", zněla naprosto nedramatická odpověď, doprovázená nuceným úsměvem. Tak je to jasný, pán si jde hráz na zachránce a vyvést ucouranou Popelku taky jednou na parket, když tam celou dobu sedí sama u vín. Sakra! Proč se obětuje, debil jeden! Ok, ruka sem, ruka tam..a začít konverzaci, ať to není blbý. Ale může být v této situaci ještě něco blbějšího než když se ženská začne chovat jako patnáctiletá puberťačka? Srašný... Žena mu asi povolila jeden tanec, tak šel hledat nějakou která ho nebude provokovat. No, pokud ano, tak má na výběr dobrý čuch. Ode mne se dočká tak leda mlčení. Co taky tlachat. On se beztak cítí naprosto normálně, uvolněně, žádná vášeň v očích..zas další trapný večer...jo, takový Peyrac a Angelika...ti... ti to beztak měli ve scénáři.
Seděla u sklenky a hrála si se světelným prasátkem. načesaná a ošperkovaná. Tentokrát sama.. občas zvědavým očkem hodila po panu doktorovi. Seděl u profesorského stolu se svojí ženou, debatoval, občas se usmál..Byla ráda, že ji nevidí, ale přitom si tak přála, aby ji toužil vidět. Hrdost ji přemohla, jako vždy. Natřásat se před ním jako jeho hloupoučké studentky očekávající v prošedivělých vlasech vidinu zápočtu, to je pod její úroveň. Tak tedy nemá nic. Proč ne. Tanec by sice stačil, ale co z toho? Pan doktor se ze zdvořilosti přemůže k tanci, a pak bude muset čtyři minuty dvacet pět vteřin mlčet, protože si nerada povídá, když není o čem mluvit. Chtěla by si povídat o tom, co zajímá jeho. A nevést plky o tom, jak je tu dusno, kdo přišel a kdo se nedostavil, a že tančíte výborně, náhodou! Ovšem otázka Na co myslíte? je taková..jak to jen říct. Na co člověk může při tanci se svou bývalou studentkou myslet? jak ji šly státnice, kolik odevzdala ročníkových prací, kolikáté číslo v seznamu měla, že je tu opravdu nedýchatelno, že ta žába mu neustále šlape na špičky, že je divné tančit..proč je to divné tančit? Zamyslela se, proč by vlastně mělo být čověku divné tančit..Asi proto, že si připadá při tanci jako poleno, neví jak se hýbat..a když ovšem nehrají popík, ale o, na co se dá v pohodě v objetí kývat? Jo, vzpomněla si na takové tance, které byly opravdu divné. Tanec s jejím bratrem. Pak maturitní solo s jejím otcem. A pak ta hrozná parodie na ploužák s jedním.. uchem. Tanec je totiž vášeň, musí být. Vnímala to tak. Vnímala to jako zábavu, ale i jako milostnou předehru...při tanci toho poznáte o muži sakra mnoho. Jak se k vám chová, o čem mluví ve chvíli, kdy ho situace nutí konverzovat, jak moc se mu potí ruce, jak voní, jak má uvázanou kravatu a jestli má poslední knoflíčky u košile rozepnuté nebo zapnuté, jak moc se k vám naklání, jak mu voní dech, jestli má čisté uši, kolik má chloupků v nose...málokterá situace vás dostane k muži tak blízko. A když už jste tvářemi tak blízko a je vám blbé civět si do očí, poklopíte trochu zrak, k nosu, bradě, jeho rtům..a už si váš nenasytný mozek představuje věci, které se mu nepodařilo zjistit, například, jak asi líbá...drží vás cudně v pase, ale který muž jen by mohl tušit, jak vzrušující to pro ženu je. Záda a pas jako erotogenní zóna, ruka v pase jako podnět k představám...Věděla, že to tak nemusí cítit každý. Ne každá žena k ne každému muži. A proto se takhle v žádném případě neponíží. Kdyby pro ni přišel..kdyby! Byla by to známka zájmu o toto vzrušující cudné spojení. Ale on nejde. Možná i kdyby přišel, znamenalo by to, že si všiml jak tu sedí sama v koutě a chtěl udělat dobrý skutek. Fuj, to ani náhodou! Ano, vzpomínala, jak jí to jeden jednou vpálil...Jsi taková dámička, co chce aby jí chlapi nosili pugéty..no a co? Je, a zatím tady sedí osamělá a schoulená jak Popelka v koutě u krbu. To musí být pohled, na cudnou načesanou panenku v koutě, která chce, aby ji muži padali k nohám. Nu, však ono se nemůže jen brát, musí se i dávat... Nevěděla stejně pořádně, co chce. Sex? Ne, ani pomyšlení. Vztah? Proboha, s o patnáct, možná o dvacet let starším profesorem z vysoké? Tak co chce? Pugéty u nohou asi.. Připadat si žádaná a chtěná, neodolatelná a to vechno od muže, který ji přitahuje svou naprostou nedotknutelností! Jak komplikované, a vlastně prosté. Není to však moc přání najednou? hromady. Co udělá normální žena po těchto úvahách? Opije se a půjde někoho sbalit, nejlépe prvního sympatického muže, který o ni sám od sebe projeví zájem. Psychický blok je prostě blok. Nebo možná je to spíše ta hrdopýcha. Aťsi. "Smím prosit?" ozvalo se jí náhle za zády. Panebože...jeho opravdu nečekala, zabořená do vlastních úvah. Problesklo ji jen hlavou..hlavně nevyraž jako střevo..Dramatická pauza!Dramatická pauza, ať mu ukážeš, že si teprv rozmyslíš, jestli mu dáš nebo nedáš košem. "Jistě", zněla naprosto nedramatická odpověď, doprovázená nuceným úsměvem. Tak je to jasný, pán si jde hráz na zachránce a vyvést ucouranou Popelku taky jednou na parket, když tam celou dobu sedí sama u vín. Sakra! Proč se obětuje, debil jeden! Ok, ruka sem, ruka tam..a začít konverzaci, ať to není blbý. Ale může být v této situaci ještě něco blbějšího než když se ženská začne chovat jako patnáctiletá puberťačka? Srašný... Žena mu asi povolila jeden tanec, tak šel hledat nějakou která ho nebude provokovat. No, pokud ano, tak má na výběr dobrý čuch. Ode mne se dočká tak leda mlčení. Co taky tlachat. On se beztak cítí naprosto normálně, uvolněně, žádná vášeň v očích..zas další trapný večer...jo, takový Peyrac a Angelika...ti... ti to beztak měli ve scénáři.