O Tuamém

V časech, které teprve přijdou, žil Tuamé. Jeho matkou byly kapradiny, louky a pastviny, kozy a bystřiny, houby, jeho otcem byly duby a buky, vichr, stébla trav, lesy. Měl mnoho přátel mezi zvířata, žil však spíše vedle nich. Rozhodně, ač měl značně intenzivní důvěrný vztah s laněmi, což nelze říci o jelenech, s nimi nesounáležel. Jediný, komu Tuamé rozuměl, byl jeho bratr. Žil ve studánce v malé jeskyni a jejich slova i gesta byla totožná. Tuamé měl svého bratra rád, jen nedokázal pochopit, proč se s ním nikdy nepře. Trápilo ho to, počínal se s ním hádat. Hněv se den ode dne stupňoval, Tuamé bratra udeřil pěstí a ten zemřel a ztratil se ve vlnách. Tuamé plakal. Plakal celý den a plakal celou noc. V jeho hlavě se usídlila mlha. Rostla a rostla, až Tuaméova hlava praskla, a mlha zakryla kapradiny, pastviny a louky, kozy a bystřiny, houby, zakryla i duby a buky, vichr, stébla trav, lesy, až nikde nebylo nic, než ta mlha.

---