Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Měsíc

23. 07. 2009
0
2
354

krátká básnička o smutku, životním pachtění se za štěstím a prosté snaze přežít...

Odsouzená k samotě, odsouzená k utrpení

za nevinné lidské duše, i za svou vlastní hříšnou,

klestím si cestu životem,

jako výhonek předurčený podlehnout kruté zimě,

jako marná touha,

jež nemá jedinou šanci přežít, a přesto přežívá,

snad je to jen škodolibá hříčka přírody,

snad noční můra,

která skončí prvními paprsky úsvitu,

ale ono nesvítá,

za soumrakem přichází jen další soumrak,

kráčím nepolapitelnou tmou,

sama? Ne! Cesta má je lemována závojem hvězd,

a nad ní jako naděje, vznáší se věčný měsíc,

jenž dává mi sílu jít dál,

ukazuje směr, kterým se dát,

s ním, jedině s ním, přestávám se bát.


2 názory

život ano, já ne ;)...takže na romantiku mám nárok =)

Norsko 1
23. 07. 2009
Dát tip
příliš romantické, život je kurva

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru