Můj pane-mohlo by to být cokoliv

Můj pane

Stojí tu rozum

a kolem něho síra

a umírá má víra

v naději

raději

dát šanci tichým vozům

co rozvážejí vína

a nenávisti syna

se klanějí

Můj pane

tak padá váha

na mojí divnou duši

tak jak se na ní sluší

udeří

do dveří

od domu mého blaha

a nejspíš asi tuší

že lidé jsou jen hluší

žoldnéři

Můj pane

není mi ničím

divadlo na provázku

kde obdivují sázku

hrobařů

z pranýřů

že nyní vztekle křičím

já věřila na lásku

tu zpropadenou chásku

mordýřů

Můj pane

důvěry krásu

pak ranou bezdůvodnou

po které stěny zblednou

utlouci

napéci

z přátelství jenom masu

co lopatou jí zvednou

a vydláždí s ní temnou

ulici

Můj pane

přísahám já chtěla

sinus v životě najít

a taky někdy zažít

nahoru

pokoru

i tu jsem kdysi měla

lži s vypětím sil sbalit

a v zájmu klidu halit

v papíru

Můj pane

tak přesvědčte mě

že snaha není marná

a že se všechno rovná

časem

prachem

se pokryla má země

krása je mrtvá znova

vždyť historie volá

jen smutným

bezútěšným

odevzdaným

hlasem...