Vrba na břehu jezera

Vyprchám a na zázraky nevěřím,
proč bych taky měl,
není třeba sebe sama litovat,
proč by tě zajímalo,
co bych si přál a co chtěl??

Přeji si, aby byl včerejšek,
nesvítilo slunce, měsíc nevyšel,
proč se namáhat s myšlením,
přeji si jen, aby ranní chlad odešel,
svítilo slunce a hvězdy vzorně blikaly,
proč nemít nemít srdce v náručí,
hlavou plnou stejných obrázků,
ty jsi ta, kdo teď mému srdci vévodí..

Přeji si, aby už zítřek nadešel,
vysvitla nejzářivější hvězdička,
ta největší a bláhová,
já vím, že jsi jednička,
tak zůstaň svá a jediná,
zelený lístku kapradí, mechová větvičko,
když o tvůj pohled zavadím,
je mi náhle patnáct let a začínám pochybovat,
že tě kdy příště uvidím...

Nevím, co bych ti měl říct a
o čem bychom se bavili,
kdo by se měl svéto světa zříct,
životu se uplatit, loudat se a kde jsou ti,
kdo by se o nás a my o ně starali?!???

Není den, není noc,
jen vítr uvadá
a slunce pálí do tváří,
tíha myšlenek a skutků moře vody spoliká

není den, není noc,
jen slunce pálí do tváří...

Přes hory a naše špatnosti,
před oltářem věrnosti,
poslouchám a šeptám do ticha -
- jak rád bych tu vedle tebe stál!!!

---