Až jednou.....

                                                        Až já jednou budu.......

Všichni se těšíme nebo jsme se určitě těšili na ten veliký den, kdy konečně postoupíme  do starší věkové kategorie. Mzi dospěláky.

S nedočkavostí odškrtáváme zbývající dny, odpočítáváme chybějící hodiny, posleze minuty co dělí nás od oné veliké Osmnáctky.

V den 18-tých narozenin se stáváme plnoletými, za svoje výmysly a činy plně odpovědnými. K radosti některým jedincům jsm taky legálními konzumenty alkoholickch nápojů a tabákových výrobků. No jen tak v  mezi řečí... Ne že by to dříve každý znás nevyzkoušel že??? Dříve i já se na tenhle den těšila, než jsem začala zase o malinko více uvažovat, dozvídat a poznávat spousty dalších infrmací a hlavou se mi nehonilly všelijaké nejen reálné, ale i šíleně střeštěné nápady.

Teď už se těším až mi uplyne rok 40-cátý a já budu konečně moci kandidovat na hlavu naší republiky.

To se budeme ještě jednou všichni divit. Nastanou každopádně veliké změny. Jaké?? To je jasné, že hned všechny nevykecám, to už by jsme se neměli na co těšit. Ale jednu,  těch mnohých plánovaných prozradit můžu.

Začala bych tím,  že bych udělala pořádek v té nynější tzv.vládě. Hned ted konec, Nazdar, pryč se všema.

Sestavila bych porotu lidí mnou vybranou, která bude rozdělovat lidi na BLBCE a NEBLBCE. Všechny bych je postavila do jedné řady a začalo by se... Blbec, blbec, ještě větší blbec  blbec totální...

Nu a potom bych všechny tyhle blbce sebrala a rozdělila do okolních sousednch republik. Tam mají takových blbců požehnaně a o jednoho mín nebo víc už nehraje roli. Podle mého názoru na tom není nic špatného. Blbec si s blbcem vždycky rozuměl a rozumět bude.

La Pardona, úsměv na rozloučenou a pryč s Blbci za hranice naší republiky.

Ted už jen jedna otázka... Zda nám tady vůbec někdo zbyde?