poutnik

ten den mi prislo ze jsem se ztratil , ze muj zivot nema smysl.

obklopen zvukem pohlcen tichem
v rozevlatem strnuti rdousicí svůj žal
nechť vstoupí nechť vnikne mramoru král
strnulost ta krále rmoutí, strnulost to není dar

tak rozvaž jazyk, vem mi pouta
vem si vše a nech můj žal
poutník to je to co zbylo
připrav tmu a vem si dar

nechť stín bloudí
vnímá život, je to zvykem zustat tam
tam kde ticho tony rdousí
bezradně on stojí sám

Místo kde je nic a všechno
palác z hlíny, nářku král
bez konce je noc tak dlouhá
bez zvuku jenž nemá tvar

---