Louže

Louže kalu se vlní na chodníku jako miniaturní olbřímý oceán. Osamocený ukroucený list dopadne na její hladinu a jako gigantický meteorit vyvolá kolem sebe soustředěné kruhy mikroskopických tsunami. Zástupy nepozorovaných civilizací hynou strašlivou smrtí.

Dlouhonohý sekáč elegantními kroky překonává vzdálenost od jednoho břehu ke druhému jako osamocený chodec při odlivu. Jeho tenké nohy krájí vzduch se sotva slyšitelným sykotem, při kterém jeho miniaturní kořist omdlévá strachy.

Mezi jeho nohama se flotily prachových loděk vydaly na dobyvatelskou cestu do středu svého vesmíru a zpět, divošské pustiny plné krvelačných kanibalských nezmarů jim kynou vstříc.

Vše utichá, když se obloha zatemní obrovským stínem. Tak obrovským, jakoby samo slunce zhaslo. Mžik oka trvá agonie líně rychlého světa okolo jednoho z eónu moří.

Pak noha v těžké botě dopadne.

Nastává konec...