O ní

...a její krása, to je nevídané pane!
vždyť na kolena před ní jdou i růže plané!
A slunce, slunce vychází té kráse vstříc,
aby políbilo její hebkou líc...

A s deštěm, s deštěm ruku v ruce chodí,
ba kapkami se po kolena brodí,
pak smích její křišťálové vody sílu má,
i na potkání její úsměv lidské duši požehná.

Pak v noci, za svitu měsíce,
probudí do tmy se kouzelné střevíce...
Hle víla! Lesní panna i Siraél snad!
Běží! Kam? Svou oddanost mi dokázat?

Kam jsi zmizela?
Studánko divů světa...,
nešťastný blázen Tě hledá
a léta prchají...
Myslíš, objeví Tě? Snad...
Čeká tu na Tebe, chce Tě jen ... milovat.

---