Malířka

Znechuceně jsem zaklapla knihu o romantickém setkání krásné a téměř dokonalé dívky a jejího idolu. Nemám ráda dívčí romány. Kdyby to šlo jako v tom žvástu, tak by se lidi netrápili a žili spolu šťastně až do smrti. Jenže princezny se budí samy. Nepřijede žádný princ na žádném podělaném koni, aby je dostal z okovů hnusného světa. I ve svých myšlenkách jsem byla sprostá, nějak mě to uklidňovalo. Vždycky se totiž najdou mrchy, co ukáží prstem, lehounce lusknou a dotyčný přiběhne jak pejsek. Pokud je navíc vaše přítelkyně onou mrchou, tak se to značně komplikuje.  Vznikají různé matematické obrazce od úsečky přes trojúhelník aby se z něj nakonec stal čtverec. Ostrý a pěkně bolestivý. Tss, nemá cenu tady přemítat nad minulostí. Co bylo, bylo. Konečně vím jak nechutně cynická dokážu být. Vysmát se párům vodícím se za ručičku a po večerech si v baru užívat syrového sexu s kýmkoli, na koho lusknu prstem. Jo, změnila sem se a pokud mi to někdo hodlá vyčítat tak nepochodí. Miluju ty žvásty o tom že i na mě jednou dojde. Jo? A co? Jako že se zamiluju? Budu jako románová hrdinka vzdychat u ozářeného lesíka a můj princ mě k sobě bude hrdinně tisknout? Tomu snad nevěří ani ti, co to vypráví, natož abych tomu věřila já.

        Automaticky jsem při své úvaze vstala z postele a pohybem nohy odkopla válející se kus spodního prádla po mém posledním nočním úlovku. Možná bych měla napsat po stylu Turgeněva Lovcovy zápisky. Ale kdo by se s tím čmáral. Štítivě jsem vzala ten kus oblečení mezi dva prsty a nesla ho k odpadkovému koši. Jakmile se zaklaplo víko koše znechuceně o sebe zašustily prsty a mé kroky zamířily k umývadlu. Pohybem páčky nahoru se jako mávnutím kouzelného proutku roztekla voda a já mohla smýt i zbytek včerejší noci. Zrcadlo nad umyvadlem mi vrátilo můj obraz. Vlasy byly poněkud zplihlé díky mlze co byla venku a make-up dostal taky zabrat. A nad levým prsem mi zářil rudý šrám. Šmejd jeden, ještě mě drápl. Nečekala sem že se probudí. Zamířila jsem do sprchy, která mi milosrdně pomohla zbavit se těch klaunských líčidel a posledních stop po včerejším večeru. Mám ráda když na mě voda padá z výšky. Cítím jak odnáší a smývá moji vinu. Pryč, do kanálu, daleko ode mě. A já pak znovu, čistá jako lilium vykročím do večerního šera aby se opakoval scénář. Jak prostá očista svědomí, ale účinnější než stovka otčenášů a jiných modlitbiček, které by mi stejně nebyly nic platné. Zamyšleně jsem omotala ručník kolem těla a vykročila do ticha bytu. Na pozdrav mi bzučela lednička a za chvíli se k pozdravu přidal i klokot vroucí vody. S šálkem čerstvé kávy jsem procházela místnostmi až do ateliéru. Prsty byly od hrníčku horké tak jsem jej s úlevou položila na blízký stolek. Najednou mě znovu popadla tvořivá nálada a odhrnula jsem látku kryjící malířské plátno.  Dílo, které se mi zjevilo, mi vyrazilo dech. Musím se pochválit, bylo dokonalé. Každé ráno po takové noci jako včera, jsem překvapená tím, co dokážu ve svém extatickém stavu. Dívka s podříznutým hrdlem a šípem v hrudi a na stěně otisk její zkrvavené dlaně. Dokonalý výjev, už mi jen chybí aby se nad ní skláněla Diana s lukem. Přehršel rudé krve nepůsobil na obraze nijak rušivě. Miluji sytost barvy krve, když ji ještě teplou roztírám po plátně a ona se vpíjí. Chce to víc péče aby byl obraz dokonalý a vydržel, ale už jen ten pocit pravosti mě dohání k vzrušení. Musím kreslit co to dá. V roztřesené ruce třímám štětec a tahy se křižují na plátně, sem tam a zase znovu. Jako samuraj máchá svou katanou tvořím smrtící tahy štětcem i já. Smrt beroucí si krev nevinné dívky jako daň za vysvobození z pár let prožitého života. Ano, bude to mladá dívka, skoro ještě dítě. Hlava je rychlejší než ruka, myšlenky běží hlavou rychleji než štětec na plátně. Zaostává za příběhem té zkrvavené trosky na plátně. Přestávám vnímat realitu, příjemné trnutí mi prostupuje tělem, dech se zrychluje a cítím jak mi hoří tváře. Nevnímám okolní svět, jen tu dívku, co v zoufalství končí svůj život. Cítím její strach, prostupuje mým tělem až se mi roztřese. Cítím její slzy jak mi stékají po tvářím. Cítím dokonce její bolest ovšem ne tu fyzickou, ale tu uvnitř. Zřetelně vnímám její strach z lidí, její touhu uniknout těm lidským bestiím pryč. Prostupuje mnou i klid ve chvíli, kdy si vloží hlaveň pistole do úst. Ne  nemá strach ze smrti. To je to poslední čeho se bolí. Ukazováček stiskne tlačítko a přivolá výtah do země klidu a míru. Ve chvíli kdy se výtah otvírá provrtává její hlavu kulka ráže 9 mm. Výstřel z pistole patřící jejímu otci, jeho milovaná Sig Sauer  ukončí neklid v mysli jeho dcery. Ruka svírající pistoli povolí a zbraň míří k zemi. Na bílé stěně ulpěly zbytky vzpomínek dívky. Šedavá hmota se mísí s krví a úlomky kostí. Její těžší kousky odpadají na zem vedle těla.

            Sevření štětce povolilo. Padal na dlaždice a s dřevěným zvukem se rozezněl po místnosti. Pomalu jsem se probouzela. Oči přivykaly na to, že jsou opět v ateliéru. Povolily i spazmy v mém těle, jen dech byl zrychlený a hořela jsem jako ve vysoké teplotě. Slabost v nohou mě donutila sednout si na podlahu před plátnem a kochat se na tu nevinnou dívku na něm. Dnes v noci musím získat další kořist. Musím! Musím nakreslit další utrpení lidské duše. Další nevinnost topící se v zoufalství a dopřát jí pohlazení klidu.  Ve spěchu jsem pohlédla na hodiny. Musím najít oběť. Hned teď. Rychle jsem se zvedla ze země a zamířila do pokoje. Zběsile jsem přehrabovala oblečení v touze najít něco, co mi usnadní lov. Automaticky jsem se nalíčila a na vysokých jehlových botkách vyběhla z bytu.  Klapání podpatků a vyzývavé oblečení  působilo na muže jako magnet.

        Kvapně jsem zakotvila v blízkém baru. Objednala jsem si dvojku červeného a nahodila lascivní pózu. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Zhruba třicetiletý, urostlý hezounek mi objednal další sklenku a přisedl si ke mně. Začal otřepanými balícími slovy k nimž posléze přidal dvojsmyslné narážky. Byl nudný, ale já se tvářila jako ty nány z románu a hltala každé jeho slovo. Docela se mi ulevilo, když ho napadla myšlenka jít k němu domů. Dalo mi sice práci vykouzlit na toho tupce zářivý úsměv a pošeptat mu, že bydlím za rohem, ale touha po kreslení byla silnější než nechuť. Jakmile to uslyšel vysolil na stůl pětistovku a rychle mě vytáhl z baru ven. Vedla jsem ho ke svému království a udržovala ho v jeho toužebném očekávání. Odemkla jsem v hlavní vchod a natlačila ho na stěnu. Žhavým francouzákem jsem mu přislíbila neméně žhavější okamžiky a rukou zajela pod jeho triko. Začal ze mě strhávat halenku a já se pomalu dostávala do varu. Směrovala jsem ho k mé posteli aniž bych ztratila kontakt s jeho ústy a jeho tělem. Rázně jsem ho povalila na postel a sundala mu kalhoty. Jeho vzrušení bylo více než patrné. Rozhodla jsem se mu dopřát poslední rajský okamžik, než ho dopřeje on mě, až budu malovat. Špičkou jazyka jsem přejela po celé délce jeho mužství a kmitavě leštila jeho kopí. Ruce mi bloudily po jeho  břichu a stehnech zatímco mu má ústa dopřávala slast. Při mém vyzývavém pohledu do očí mě mrštně svalil na postel a pronikl do mě, až jsem zalapala po dechu. Na jeho kůži se leskly kapičky potu a mé dlaně ho hladily po nahé hrudi. Pohledem hltal moje tělo, které se mu vyklenulo vstříc.  Pásl se na štíhlém pase a obdivoval má pevná ňadra. Najednou se jeho tvář zkřivila ve vyvrcholení. Silně sevřel můj zadeček a pochvíli se svalil vedle mě. Spokojeně oddechoval a jemně hladil moje tělo. Nadzvedla jsem se v loktech a vtiskla mu polibek. Pomalu jsem odkráčela k baru a nalila do skleniček whisky. Pravda, jemu jsem nalila z lahve na dobrou noc, ale to on netušil. Kočičí chůzí jsem se vrátila k posteli a podala mu sklenici.  Zvuk cinkajícího skla se rozléhal bytem. Vzala jsem jeho prázdnou sklenici a odnesla ji na stůl. Celou dobu mě sledoval pohledem a tak jsem mu dopřála tu podívanou déle, než by bylo třeba. Jakmile jsem se vrátila zpět k posteli, začala jsem hladit jeho tělo. Jeho víčka se stávala těžšími a těžšími až nakonec spadla dolů. Usnul. Rychle jsem odběhla pro mé náčiní. S nožíkem a miskou jsem se znovu skláněla nad jeho spícím tělem. Zkusila jsem několika políčky tvrdost jeho spánku, ale spal již tvrdě. Vzala jsem tedy nožík a nařízla jeho tepny na zápěstí. Ve chvíli, kdy se vyvalila teplá krev, se stalo něco nepochopitelné, co se nikdy předtím nestalo. Probudil se a úlekem a bolestí zasykl. Jakmile se vzpamatoval, uhodil mě velkou silou až jsem dopadla na zem. Řval na mě, že jsem děvka šílená a kopal do mě. Nakonec vzal z postele nůž a zarazil mi ho dvakrát do břicha. Víc nevím. Upadla  jsem do světa, kde mě nic nebolelo a nic jsem nevnímala.

       Probudila jsem se v bolestech po nějaké době. Nebyl poblíž, ale jeho věci byly stále na svém místě. Ležela jsem ve své vlastní krvi a věděla, že už nemám moc  času. Cítila jsem blížící se smrt. Tu smrt, které jsem zasvětila své obrazy. Šla si pro mě a já věděla že neuteču. Musím to udělat. S vypětím sil jsem se doplazila k plátnu. Po celé délce mé cesty se táhla rudá šmouha. Shodila jsem stojan s plátnem a plazila se k plátnu. K dnešní kresbě jsem nepotřebovala ani štětec. Kreslila jsem vlastním tělem. Roztřesený prst rozmazával mou krev na plátno do podivných obrazců. Projela mnou silná bolest a najednou se mi zdálo, jako by mi někdo oddělil nohy od zbytku těla. Necítila jsem je, žádnou bolest v nich. Je to tady. Smrt už je blízko. Prstem namočeným ve vlastní krvi jsem si obkroužila rty a jejich otisk přenesla a plátno. Můj poslední podpis, památka na mě. Ruka ztěžka dopadla na plátno a zanechala červenou šmouhu, poslední tah mistrovského díla.