Starý dům

Studený vítr se prohnal kamenitým údolím. Po šedivé obloze kroužilo několik racků a za útesem naráželo chladné moře do skal.
Uprostřed údolí se tyčil starý, panský dům. Jeho omítku už dávno sloupnul čas a jen haldy kamenů naznačovaly, kde dřív bývala zídka.
Na kopci stál muž a unaveným pohledem pozoroval dům. Jako by necítil chladný vítr který mu rval plášť z ramen a cuchal zšedlé vlasy. Nic z toho nevnímal. Pomalu se vydal po štěrkové cestičce k brance.
Z podkroví vylétlo několik holubů a zakroužili mu nad hlavou.
Zaváhal. Zastavil se.
Jeho, věkem unavené, oči klouzaly po nehostinné krajině. Tiše si povzdechl. Jako by zavzdychal starý, lišejníkem obrostlý, balvan.
On tu viděl krásnou zahradu plnou květin a zeleniny. Vysoké stromy obsypané ovocem a malé jezírko s rybkami.
A po cestičce k němu utíkal chlapeček v roztrhaných kalhotách.
Zavřel oči a když je opět otevřel uviděl jen povalující se kameny. V očích se mu zaleskly slzy.
Vykročil k domovním dveřím. To staré, dobře známé, dřevo jako by ho vítalo. Ruce se mu chvěly když otáčel v zámku zrezivělým, tepaným klíčem. A jaká byla radost v jeho očích když uslyšel tiché zaskřípění nenamazaných pantů.
Dveře se otevřely a on vstoupil dovnitř.
Teď to byl domov pavouků a krys. Na zdech visely místo záclon pavučiny a všude se vznášel prach.
Ale on jako by to neviděl. Jeho vzpomínky ožívaly a odháněly skutečnost.
Vešel do kuchyně a uviděl ženu. Stála k němu zády a něco vařila na plotně. Otevřeným oknem procházelo dovnitř sluneční světlo a ve vzduchu se vznášela vůně polévky.
Žena se otočila.
Usmála se.
„To je dobře že už jsi zpátky, začínala jsem se bát, že nikdy nepřijdeš.“ řekla tichým hlasem.
„Tak tu tak nestůj a jdi se posadit. Za chvíli bude oběd.“
Jako ve snách vstoupil do jídelny. I tady už se zabydlela zvěř a zřejmě si vítr našel cestu v zatlučených okenicích.
Ale on viděl jídelnu takovou jaká byla dřív. Čistou s bíle prostřeným ubrusem a kyticí kopretin uprostřed stolu.
Pousmál se.
Konečně byl doma.

Když ho o několik dní později našli, sedal si už na něj prach. Ležel uprostřed prázdného pokoje, ve starém domě v údolí za útesem a v ruce držel uschlou kopretinu.