Whitechapel

Bylo krátce před půlnocí.
Londýn!
Studený vlhký Londýn! Z nebe se spouštěly provazce deště a nad městem visela šedá mlha. Jako opona skrývající noční život.
Z temné uličky ve Whitechapelu vyběhl muž v tmavém plášti. Chvatnými pohyby se pokoušel skrýt jakýsi předmět pod pláštěm. Na mokrou dlažbu dopadlo několik kapek čerstvé krve a ihned se začaly rozpíjet.
Na pár vteřin na ně zíral. V jeho tváři se mísilo tolik emocí a přesto byla naprosto nečitelná.
Byl to šílený úsměv nebo spíš panický strach co se mu mihlo v očích?? Byl to snad pomatený blázen???
Pohledem štvané zvěře se rozhlédl po prázdné ulici a rozeběhl se do tmy.
Zmizel!
Jediné, co nasvědčovalo jeho přítomnosti zde, byl slabý odér pižma.
Nic víc.

Bylo ticho.
Jen déšť dopadal na střechy domů a hrál svou smutnou tichou píseň. A z temné uličky se ozval povzdech.
Na zemi ve špíně a kalu tam ležela dívka. Dlouhé vlasy, slepené špínou a krví, ležely rozhozené kolem ní. Déšť jí dopadal na tvář a mísil se s jejími slzami.
Před světle šedýma očima jí probíhal celý život:

Byla malá holčička a dívala se jak její rodiče umírají.

Byla starší a musela žebrat aby si vydělala na kousek chleba.

Celý její špinavý, zkažená ale hlavně krátký život se před ní odvíjel jako film.
Přestalo pršet. Příběh skončila a ona tu ležela a čekala.

Ale na co??

Přímo před ní se ze tmy vynořila postava v černém plášti a s kosou v ruce. Chvíli ji pozoroval a pak natáhnul kostnatou ruku.
JE ČAS JÍT!
Řekl hlasem který zněl jako by odevšad a odnikud.
Zaváhala.
Pak natáhla průsvitnou paži a chytla se ho.
Postavila se a shlédla na zem, na tělo u svých nohou.
„Muselo to tak skončit???“
Podíval se na ní. V očích mu modře jiskřilo.
MOHLA SIS ŽÍT JAKO KRÁLOVNA. MOHLA JSI BÝT SLAVNÁ A OBLÍBENÁ
Překvapeně na něj vykulila oči.
„Opravdu??“
Nad Londýnem se rozléhal jeho chladný, neveselý smích.
NE!! LHAL JSEM!!
Po kostnaté tváři mu přeletěl šílený úsměv. Chytnul dívku za ruku a oba se rozplynuli v noční tmě.

Až 23.října.1888 půjde jakási stará žena ráno pro vodu. Rozlehne se nad ulicemi Whitechapelu její zděšený výkřik.
To bude tehdy až najde dívčino zohavené, studené tělo.

V novinách z toho zbudou dva řádky:
Vrah z Whitechapelu opět udeřil!