Bílá tma

Na moře se začínal snášet soumrak. Slunce se pomalu skutálelo do vln a zmizelo za obzorem. Nastala tma...

„Stojím na pobřeží Walesu a právě jsem byl svědkem nádherného západu slunce.“ Napsal do svého zápisníku jistá Anglický novinář. Seděl na skále nad pobřežím a pozoroval moře. Byl tu, protože hledal inspiraci. Právě se neúspěšně pokoušel umístit své články do Londýnského Timesu.
„Jděte a napište konečně něco pořádného!“ Přikázal mu redaktor. A tak byl tady! Ani pořádně nevěděl co tu dělá, ale doslechl se že se tu po západu slunce dějí podivné věci.
„Určitě se to dá nějak rozumně vysvětlit. A já na to přijdu.“ Chlubil se před odjezdem svému příteli.
Teď když byl tady se cítil trochu nejistý. Lidé z blízké rybářské vesničky se sice báli. Ale pranic se nezajímali o to, že se jim konečně někdo snaží pomoci.
„Možná se do novin nedostaly moje dřívější články. Ale až vyřeším tohle budu na titulní straně tak jako tak! říkal si když tu tak seděl a začínal se chvět zimou. On sám už si jakés takés vysvětlení vymyslel.
„Skupina ilegálních pašeráků alkoholu používá mlhu jako kulisu pro své nekalé činy!“ Znělo to dobře. Teď ještě potřeboval důkazy.
Daleko nad mořem se začal chvět lehký opar. Pomalu, ale jistě se blížil k pevnině. A jak postupoval stále houstnul a houstnul. Stávala se z měho neproniknutelná, mléčně bílá mlha.
Bílá tma!

Novinář se postavil, v jedné ruce držel dalekohled. Dívajíce se do mlhy si povzdechl. Ani s dalekohledem pro noční vidění to nebylo nic jiného než mlha. Žádná předpokládaná pašerácká loď!
Žádný pašovaný náklad!
Žádní pašeráci!
Nic. Jenom mlha a mlha. Ale že to byla mlha! Hustá jako smetana a už byla úplně všude.
Obklopila skálu na které stál a šířila se po celém pobřeží. Stál na ostrově v moři mlhy. Roztřesenými prsty rozevřel zápisník a začal psát.
A mlha stoupala. Pohltila ho i se skálou...

V rybářské vesnici se rozštěkali psi. Lidé rychle zavírali okenice, tiskli se k sobě a tiše se modlili, aby už brzy přišla půlnoc.

A on tam stál, sám uprostřed mlhy a s pootevřenými ústy naslouchal. V té mlze určitě něco bylo. Viděl temný obrys jak se pohybuje. Ale nevypadal jako člověk. Snad nějaké zvíře?
Znovu rozevřel zápisník...

Odbyla půlnoc. Napětí opadlo. Mlha se rozplynula a lidé se konečně s klidem ukládali ke spánku.

Přišlo ráno. Kohout zakokrhal a lidé začali vycházet ze svých obydlí. Pomalu tvořili průvod který mířil na pobřeží...
Oni věděli že to tak dopadlo. Byli prokletí a ten muž jim nemohl pomoci. Za svojí zvědavost zaplatil nejvyšší možnou cenou...Svým životem!
Když ho na pobřeží našli ležel pod skálou, s očima vytřeštěnýma hrůzou a podivně zkrouceným tělem.

Jeho přání se stalo skutečností. Opravdu se dostal na titulní stranu Timesu. Ale z poněkud jiných důvod než v co doufal. Byl tam článek o „Záhadné smrti Britského novináře“ Policejní specialisté na tom neviděli nic záhadného „Spadnul ze skály a zlomil si vaz.“ Brzy se na všechno zapomnělo.
Ale lidé z rybářské vesnice věděli svoje...To mlžné přízraky toho muže zabily!