Znáš mě, to si nemysly...

Mám ruce z jílu a nohy z kamene
mám srdce z ledu a duši z ocele.
To jediné co teď můžu ti říct,
meč ostřejší než jazyk můj nikde nespatříš.
Chladné srdce a bystrý zrak
jak lovec z prérie cítím se tak.
Spatříš mě jedinkrát v temnotě jít
pak zapomeň, že chtěl jsi ještě žít.

Mám ruce z jílu a nohy z kamene,
mě patří svět i slunce veselé.
Až řeknu já! Pak půjdeš pryč.
Bez řečí, jako když slova utne bič!

Jsem tím čím jsem a nechtěj jinak
pak budeš najednou volný jak pták.

Mám ruce z jílu a nohy z kamene
stojím tu a čekám na tebe!

Já vím, že přijdeš...