Tma, ticho a deprese...

Je tma a člověk slyší ticho
jak krade se blíž
jako malý noční lovec v temnotě,
skrývá se,
bojí se,
co ty víš...?

Je tma a to strašidelné ticho
mě žere na duši,
když usnul celý dům,
a jen já,
tu sedím a sleduju jak krade se ke mě blíž,
a blíž a blíž...

Jako červ se vkrádá do snů.
Můra co krouží kolem lampy zhasla.
Je pryč!

Odlétám do říše nikoho.
Světlo hasne,
můra bledne.
Jen hvězdy,
ty prokleté tanečnice noci září dál.
Je jim jedno, že svět teď spí.
Neberou ohledy..
Proč taky, když svět jim leží u nohou...