Vysněná

Dívka pro snění

Znám dívky co dokáží být
chladné jako z ledu,
o nich já verše
psát nedovedu.

Znám jednu,co připadá mi
hodná,skromná,něžná,
což nebývá věc
vždy úplně běžná.

O ní se mi v noci zdává
horší pak bývá probuzení,
že jsem zase sám
a nikdo se mnou není.

Je půl páté ráno a
já už musím vstávat,
odcházím do práce
a nemá mi kdo mávat.

Chtělo by se mi
ještě dále spát,
v šest hodin u stroje
jsem ale nucen stát.

Sedmá hodina je tatam
blíží se rozednění,
ta,na niž čekám
tu stále ještě není.

Ve tmě se dají
postavy jen tušit,
mé srdce začalo však
najednou prudce bušit.

Už vidím ji!
Konečně je tady,
ta dívka,jejíž krásné tělo
nemá asi vady.

Někdy projde jen tak,
jindy se usměje,
to pak mi je líp,
to mě hned zahřeje.

Zmizí za závěsem
a začíná nuda.
Je dost jiných holek kolem,
však nelíbí se mi tu druhá.

Je deset hodin
za chvíli máme přestávku,
snad půjde okolo a
udělá si u mě zastávku.

Už pryč je za mnou
skoro celá směna
všechno je šedivé a
nikde žádná zněna.

Po práci sedím v hospodě
a koukám snad do pátého piva,
na krásnou dívku
měl bych se spíš dívat.

Samého mě tu už
nebaví sedět,
pojedu domů,
na televizi hledět.

Blíží se večer
a já se chystám spát,
není tu se mnou dívka,
kterou bych mohl hřát.

Tak chci si o ní nechat
aspoň v noci zdát,
vždyť jí je sotva třicet
a mně bude padesát.

---