Touha

3 Roky jsem nenapsala ani písmeno, chtěla bych jen vědět, jestli má duše a srdce na to ještě má.

Kolik hádek a stížností na něj měla,

proč však k sobě neupřímná byla.

Slzy a hádky na denním pořádku,

k večeru sama v pokoji hledíce  na obálku,

je to vážně vše shrnuto pouze na papíře,

s očekáváním čtouce slova ve víře.

Ve víře, že touha nashromážděná v těle,

pomůže odpustit její hříchy, doufá směle.

 

''Toužím po Tobě od první chvíle setkání,

toužím po okamžicích společně strávených.''

 

Překvapením oči přimhouří,

znamená pak toto smíření?

 

''Začátky však neupřímné vždy byly,

lži, pohádky

a srdce na dlani.

Plánujíce první kroky ke štěstí,

zůstali jsme někde v dálce na rozcestí.''

 

Zklamaně a rozčíleně dopis roztrhá,

pohled na okno otevřené dokořán

pár pomalých kroků a dolů po hlavě se vrhá.

Poslední myšlenky a okamžiky v hlavě se rozplynou,

Poté jen ulicí slyšme ránu dunivou.

'' Doufám jen, že tento dopis přečteš do konce,

ne, jako ty předešlé hodíš do ohně.

To, co jsem schopen vysvětlit je,

že pouze touha mučila mne.

Touha, jaké je to být naposledy sám,

a naši lásku v šanc jsem dal.

Je mi tak líto, že nemohl jsem být s Tebou déle,

abych si uvědomil, že bez Tebe znamená má touha méně.

Ta touha nebyla nic jiná než nesmyslná,

poněvadž pramenila ne ze srdce,ale z těla.

Tak, abych to dále nedramatizoval,

své srdce od Tvého jsem paralyzoval.

Pomoc  však nepřišla, jak jsem očekával,

a proto smím-li se zeptat,

chtěla bys nadále opečovávat?

Nevím jak lépe vystihnout mé city, psal jsem to předtím,

neumím své city projevit,

tak jako jiní.

Ale pro tentokrát mohu upustit od svých tradic,

a neschovávat se do tmavých ulic.

Miluji Tě k zbláznění a to je jediné co vím,

být bez Tebe bylo jen duše trýznění.

Tak pokud mi dovolíš, chci v tvém životě být navždy.

S prstýnky na rukou legalizujeme li,

avšak napořád až do nejdelší smrti.''

 

---