Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOna
15. 09. 2009
1
3
357
Autor
onataky
Tenhle svět je pěkně na hovno, žiješ proto aby si trpěl. Láska je svině, svině, svině..proč chodil jsem s ní ven?!
Hmm?! Asi proto abych si dokázal jak moc jsem velkej kluk. Kurva, to bolí, strašně moc. Já to tu nenávidím..má deprese mě užírá jako červ shnilý jabko.
Dost...dost...už nechci být pojídán, ale on nemá stále dost. Chce jádro, o to jedinné mu jde. Nechce mne, ale moji duši, mou mysl, proto se musím opevnit betonovou zdí. On, prožere i tu zeď. Jak utýct mám, zeď už ztrácí sílu, začíná skrz ní pronikat černý stín..Co chce?Mě nedohoní!!
Utíkám, co mi síly stačí, ale on zrychluje, nabírá na velikosti. Začínám cítit chlad na zádech. Zbrklé otoční hlavy mi oznamuje, že jsem mu na dosah..na dosah jeho ledového pařátu. Co teď???
Má ruka se natahuje na stůl. Kus chladného kovu co na něm bezstarostně leží se na mě přívětivě usmívá.
Pařát mě už pevně uchopil. Tělem mi projel ledový mráz..ochromil mi mysl. Už nevnímám zvuky kolem sebe. Necítím vůni tvého opáleného těla.
Záblesk v mysli..Najednou si uvědomuju, že v ruce držím řešení. To řešení si prohlíží mou hlavu z pravé strany a chladí mi rozpálený spánek.
Jako by mi do ucha sladkým hlasem něco šeptalo..ale já to neslyším..jen doufám, že červa mě zbaví.
Pevným stiskem ukazováku bude červ pryč..Proč ne?!
Má mysl už je prázdná už nic nefunguje, červ to všechno zničil. Jen stín ve zdi zůstal.
Poslední svalový impulz..pokyn tomu fyzickému stroji..poslední povel.....ZMÁČKNI UKAZOVÁČEK.........
Hmm?! Asi proto abych si dokázal jak moc jsem velkej kluk. Kurva, to bolí, strašně moc. Já to tu nenávidím..má deprese mě užírá jako červ shnilý jabko.
Dost...dost...už nechci být pojídán, ale on nemá stále dost. Chce jádro, o to jedinné mu jde. Nechce mne, ale moji duši, mou mysl, proto se musím opevnit betonovou zdí. On, prožere i tu zeď. Jak utýct mám, zeď už ztrácí sílu, začíná skrz ní pronikat černý stín..Co chce?Mě nedohoní!!
Utíkám, co mi síly stačí, ale on zrychluje, nabírá na velikosti. Začínám cítit chlad na zádech. Zbrklé otoční hlavy mi oznamuje, že jsem mu na dosah..na dosah jeho ledového pařátu. Co teď???
Má ruka se natahuje na stůl. Kus chladného kovu co na něm bezstarostně leží se na mě přívětivě usmívá.
Pařát mě už pevně uchopil. Tělem mi projel ledový mráz..ochromil mi mysl. Už nevnímám zvuky kolem sebe. Necítím vůni tvého opáleného těla.
Záblesk v mysli..Najednou si uvědomuju, že v ruce držím řešení. To řešení si prohlíží mou hlavu z pravé strany a chladí mi rozpálený spánek.
Jako by mi do ucha sladkým hlasem něco šeptalo..ale já to neslyším..jen doufám, že červa mě zbaví.
Pevným stiskem ukazováku bude červ pryč..Proč ne?!
Má mysl už je prázdná už nic nefunguje, červ to všechno zničil. Jen stín ve zdi zůstal.
Poslední svalový impulz..pokyn tomu fyzickému stroji..poslední povel.....ZMÁČKNI UKAZOVÁČEK.........