Den jako stvořený pro S.G.

to J.D.S.

Ráno sedl do auta a pustil Green eyes. Pořádně to osolil. Občas mrkl do zpětného zrcátka. Viděl svoje ústa. Zpívaly text společně s Chrisem. Jel do práce. Vzal to přes vesnice, aby se vyhnul semaforům. Než vjel do areálu léčebny, přehrál song třikrát. Zabouchnul dveře auta, nasadil si černé brýle a vyrazil do kanceláře. Hodinu seděl u počítače, pak šel na dětské oddělení. Primářka mu asi patnáct minut vysvětlovala, jakou spolupráci by si představovala. Měl si jednou dvakrát týdně promluvit s nějakým teenagerem, vytvořit s ním vztah. A párkrát do roka se zúčastnit setkání, kde by byli i rodiče. Řekl, že to bere. Pak šel na vizitu na uzavřené ženské oddělení. Během dvou hodin se před ním objevilo asi 30 obličejů. Primář se žen ptal, jak se cítí. Díval se na pacientky, pak do dekurzů. Některé ženy nemluvily, jen se rozhlížely kolem sebe. Nevěděly, kde jsou. Některé tvrdily, že se jmenují jinak, než se jmenovaly. Spousta z nich přiznávala hlasy. Další byly přesvědčeny, že mají telepatické schopnosti. Po vizitě šel na oběd. V malé jídelně se usadil s jídelním táckem do rohu a doufal, že se nají bez toho, aby si k němu kdo přisedl. Mezi jednou a půl čtvrtou vyšetřoval pohlednou dívku, která proklamovala meditace o sebevraždě. Připadala mu velmi milá. Chtěl, aby byla přemístěna na otevřené oddělení. Do sedmé večer psal vyšetření. Zprávu spolu s prosbou o přemístění zaslal mailem primáři. Když vyšel z kanceláře, byla tma. Sedl do auta a pustil Green eyes. Nezpíval, jen poslouchal. Domů jel stotřicýtkou. Dveře od bytu byly zamčené. Ještě nebyla doma. Vytáhl z lednice tulamorku a nalil si panáka. Podíval se skrze žaluzie na ulici. Auta se leskla ve světle lamp. Nikde nikdo. Šel do svého pokoje. Sedl si ke stolu. Dvakrát se zhoupl na židli. Pak vytáhl z šuplíku revolver a prostřelil si hlavu.

---