Nepořádek na stole

stůl jako chrám do duše

 Na stoleprázdná lahev od coca coly,

sklenice od vodky, co tu zbyly.

 

Dubový stůl, u kterého sedávali již veteráni,

kteří se setkávali ne při jednom otvírání.

 

Čtyři křesla okolo,

značící nějaký doprovod.

 

Co však stane se, zůstanou-li křesla prázdná,

však zbyde pohádk pro děti krásná.

 

Stůl má nejednu příhodu, co chtěl by se s námi o ni podělit,

o párech, co chtěli se nechat rozdělit,

svůj majetek odcházející přidělit,

a o těch hamižných, co chtěli vše zdědit.

 

Je to vlastně malý stolek v rohu hotelové recepce,, s kterými

o kterém se nikomu povídat nechce.

 

Stojí tam, i když dávno měl být jnde,

bojí se, ví, že jeho čas brzy přijde.

 

Tak jako s lidmi, s kterými už nechcem být,

protože se o ně nedá opřít.

Přichází technika, elegance, styl,

a tenhle stolek, jako by už ani nebyl.

 

Přesto však majestátně stojí tady dál

a nenechá se ničím odlákat.

Tak jako starý dobrý přítel ošklivý,

přesto však důvěrný a živý.

 

Loajální vůči společnosti a chybám,

a neodcházející jen kvůli změnám.

---