Zmatek jménem Zmetek

Ptát se samasebe, proč psát? Možná touha místo přiběhnout ke skále a křičet své žádosti pouštět výkřiky do tmy, slovy.

Co stojí na začátku lásky?

A co stojí na konci tmy?

Co stojí na začátku knihy?

A co stojí na posldní hvězdě tmy?

 

Proč vše musí mít začátek i konec, proč existuje slovo milion?

Proč ptáme se na otázky bez odpovědi, a proč to stále bolí?

 

Proč výkřiky do tmy nemají ani hloubku ani cit,

proč láska neexistuje?

Proč sami sobě nalháváme, že nám bude líp?

A kdo vymyslel Svět?

Proč jsme vlastně tady a co je naším posláním?

 

 

Každý tvrdí, že na svět se rodíme s posláním

a každý také tvrdí, že naleznem své uplatnění.

K čemu nosíme v srdci hlubokou jen díru,

a vím, že každý ji tam má,

proč pláčeme slzy smíchu,

když pláč je znamením bolesti.

 

Proč týráme zvířata, za naše vlastní pohodlí,

a proč bůh řekl, pomáhej bližním

a do krabičky člověka bez domova nevhodíme jedinou minci.

Proč život je jen hra, která je plná lží

a proč je tedy špatné utéct z pekla,

do podsvětí.

 

Každý, kdo se o to alespoň jednou pokusil zkončí v blázinci,

v tom lepším případě v márnici.

Zabíjet lidi, za to každý jde přeci do vězení, tak proč všude na světě existují války,

a stále nemáme viníky.

Ukrást věc v obchodě je nemorální,

ale tvrdit svým dětem, vždy jsem byl spravedlivý

je loajální.

Když se chráníme, nic nám prý nehrozí,

proč tedy bezohledný řidič,

srazil dítě na ulici.

Utrácet peníze není správné, ale chodit proto do práce,

je zákonem dané.

 

Tak co tedy život přináší našim jedincům?

Objevovat víru, že každý jsme jedním z cizinců.

Máme Svět poznávat, objevovat neobjevené, ale okusit jablko,

je nepřípustné.

---