Úplněk

Je tady úplněk a mrtvých čas,

pořádně si pozor dej,

objeví se tu znovu a zas,

z domu už radši nevycházej.

Začínají vlci výt,

po okolí se ta ozvěna nese,

z té hrůzy málem srdce zapomene Ti bít,

bohužel ses octla v lese.

Nevíš, jak jsi se sem dostala,

byla jsi vlastně omráčená,

jak jsi ze země vstala,

byla jsi hned vystrašená.

Zase ten hrozný zvuk slyšíš.

"Co se to tam děje jen?"

Beznadějí skoro brečíš,

"Doufám, že je to jenom zlý sen!"

Kráčíš pomalu lesem,

za chvilku vykřikneš:

"Kde to proboha jsem?",

když v tom náhle tichneš.

Před Tebou stojí velké zvíře,

není cesty úniku,

nedáváš naději své víře,

naděje je jenom v zániku.

Hladově se jeho oči dívají,

už svoje tesáky nastavuje,

všechny bytosti se před ním skrývají

a celý Tvůj život se Ti vybavuje.

Rychle na Tebe skočí,

pak zakousne se do Tebe,

slzy vytrysknou Ti z očí

a podíváš se na nebe.

Kusy masa z Tebe trhá,

Ty už však nic nevnímáš,

i jeho mládě se na Tebe vrhá,

pak už nevědomky oči zavíráš.