A pak náhle...

A pak náhle přešla v šepot

„Už nemůžeš vzlétnout výš

jsi jak nejdál budeš moci

duši tvou nekryje mříž“

Tep halasný nežli kroky

rozpustí sny pokud spíš

a jak skončí v hluché noci

víc se o něm nedozvíš

Padá déšť a vítr – hukot

nevím kolik o mně víš

snad že není v mojí moci

léčit vředy či tkát plyš

Z proudu slov stane se jekot

„Jsi krysa - a ještě níž!“

že prý jsem v ní vzbudil soucit

„srdce tvé je prázdná spíž“

A pak opět přejde v šepot

„Už nemůžeš vzlétnout výš

jsi jak nejdál budeš moci

jen v mém stínu hledáš skrýš!“