Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMrtví-nemrtví
02. 10. 2009
0
0
372
Autor
curiosa
Měsíc svítí v úplňku na obloze,
kolem něj plno hvězd,
zvuky jak duše mrtvých na povoze,
lákají Tě se svézt!
Tma se rozlézá po lese,
mrtví z hrobů vstávají,
každý Ti svou hlavu nese
a přitom na Tebe volají!
"Octla ses tady u nás,
není cesty zpět!"
z plných plic o pomoc voláš,
ale znějí jako pár nesmyslných vět.
Plíží se k Tobě blíž a blíž,
stačí přeci utéct jen,
myslíš si ale, že jenom sníš,
že je to jen zlý sen!
Snažíš se probudit,
nevěřit tomu,
jednu myšlenku nemůžeš vypudit-
"Už se nemusím vrátit domů!"
Mrtví Tě mezitím obklopují,
uzavírají kruh,
přitom nahlas debatují,
jak vyvraždit náš druh.
Ze všech svých sil bojuješ,
už se vzdáváš,
se svou smrtí se pomalu smiřuješ,
v duchu na všechny své přátelé máváš.
Jak krutý dokáže osud být,
když jednu chybu uděláš,
jak málo stačí už nic nemít,
ale co s tím naděláš?
Už se ani nebráníš,
víš, že je konec,
ani slzy těm duchům do očí nevháníš,
ani neslyšíš bít zvonec.
Tu bolest už necítíš,
jsi úplně omráčená,
v tu chvíli na nic nemyslíš,
Tvá mysl je jak zamčená.
Tupě teď do lesa zíráš,
co se vůbec stalo?
Víš jenom, že umíráš
a že k tomu stačilo tak málo!
Nikdy Tě nenapadlo, že takhle skončíš,
začínáš slyšet vlky výt,
poslední sekundy života brečíš,
srdce Ti přestává bít…