Peří v prachu a kouři

Smyslem smrdí pohled těch hostů, kteří krátce děkovali za pohostinost země. Světa či představení pro slunce, pro velké pobavení. Utrpení jejich k smíchu jim bylo? Nikoli, jen muka vtipná. Muka bojů zbytečných, tak barevná, jak barevný je svět a úsměv před smrtí. Kouř rozmazal hvězdy. To oni sedí a vyčkávají příchodu orla. Kostým zvířat živých po smrti obdaří jejich rodiny schovaných v kornoutech ze srsti... Tady je jeden víc, než-li všichni a stejně nic předčí vše a voda teče do kánoe, kde myje nohy bez bot, nohy znalé lesa. Ty nohy patří lesu a les patří nohám těch lidí, kteří jej střeží svými luky... Jejich smrt není jejich konec, jen konec vrahů, kteří nikdy nebudou bojovníky.

---