#3 - Přízemní venkovan

Přízemní venkovan
se smyslem pro reality
místo bytu
žije teď v atomovém krytu
kdy mělo začít to představení
kde mělo dojít k našemu seznámení
sedm malých forem
řídí provoz na nejrušnější křižovatce
vesnického velkoměsta
růžová moucha spadla mi do těsta
a do černé oblékla se moje nevěsta
a kdo by se tomu venkovanovi divil
prozíravost mu zachránila život
jedovatý vzduch mi rozežírá
plicní sklípky
zaplněné dehtem, oxidem uhličitým
nikotinem
ukájím hladovost receptorů
prahnoucích po extázi a uspokojení
abstinenční příznaky
vyvolané nedostatkem nových syntetických
dosud neobjevených drog
a najednou se vyjasnilo a oteplilo se
a já ti chtěl dát pusu na tvář
a tak sem ti jí dal
a v tom někdo postřelil slunce
a ono začalo krvácet
žlutou krev
kapala pomalu na zem
nikdy se mi nezdál sen
i když on je vlastně pořád den
tak mě s sebou do noci vem
a nech mě snít
všichni mluví o demokracii
ale je zde několik zásadních ale
Laiko, vrať se domů
přemýšlím co, jak a komu
makrely v korunách stromů
líně pospávaly, dejme tomu
a v moři plavalo několik Romů
nedáme si třeba lahvinku bromu?