ŽIVOT NA CESTÁCH MALICHERNOSTI

Života píseň špatně hrají,

sny co se plnily se nezdají.

V desítkách hříchů zlatem sepsaných,

šeptem odříkám se z jednoho,

který hlava má uvnitř mi netají.

Jsem blízko k bouři věčných slov,

skláním svou hlavu k zemi

ze svým přáním na věčnost.

Odložím povinnost pro zrnko chvění,

promarním zítřek ve stínu snů.

Vrátím se v čase probuzení,

kdy oči nespatřily hněv.

Nemarním víc než-li ztrácím

a ztrácím se jak ve svých snech.

Nechám se zlákat ovocem pokušení,

pro pár příštích, už nenávratných let.