Má tajná slova

...Své lásky musím nenávidět....

Provokace? Touhy a přání... Řekni mi, vyprávěj, jak třeba zrovna mne miluješ, zkus mi chvíli lhát. Povídej mi pohádku, budeme poslouchat hudbu. Počítač vypneme a mobil dáme do nabíječky. Pustím hudbu a postavím na čaj, zase se na chvilku zvednu a nebo i kávu, na co budeme mít chuť. A na zavřené okno necháme bubnovat déšt mraků z desáteho. Práci hodíme na den za hlavu, neic se nezblázní a neuteče, jen já se zblázním a koupím třeba květiny. Chtěl bych je navonět parfémem, zdá se že tak málo voní... Schováš svou hlavu do mé náruči a necháš si šeptat pošetilá slůvka zamilovaných. A myšlenkami se budeme toulat po svých tělech a uvědomovat, jak moc se máme rádi. A žádné jinotaje, ani skrývačky nenajdeme, jen ten azyl pocitů a krásy v celé své vznešenosti, bez kamarádů a kamarádek, jen tak jeden pro druhého. A budem si číst o sobě v knihách popsaných těžce čitelným písmem, kterému ani rodiče nerozumí, ani přátelé nejbližší. A nebudu na nic muset zapomínat, protože krása znovu najde svůj smysl a najdu svůj cenový štítek v kaluži plné krve a zlata, od obou ušpiněný.

---