Srdce z lásky

Zvuk klíče v zámku, vrzání a zabouchnutí dveří a opět zvuk klíče v zámku a zacvaknutí západky.

Blíží se do pokoje, kde sedím v ušáku a sleduji hokej. Po dlouholetých zkušenostech vidím zřetelně před očima, jak za sebe cestou z předsíně odkopává nejprve levou a potom pravou lodičku na jehlovém podpatku, odhazuje kabelku ve směru botníku, ale pochopitelně se opět netrefuje a bundu nechává sklouznout na práh obývacího pokoje.

Nesnáším to. Umím si podobnou situaci představit snad jedině v případě, kdy dva mladí milenci vklopýtají do vypůjčeného bytu, po akci si zase vše posbírají a vypadnou.

Ani jednu z těch věcí ona nikdy dobrovolně neudělá.

Lehké kroky po vysokém koberci, který jsme koupili před drahným časem na naší svatební cestě po Orientu a který je stále jako nový.

Nenadálé obětí zezadu, jak dlouho to už neudělala, a dokonce políbení do vlasů.

Je to tak překvapivé, že místo obvyklého zabručení místo pozdravu se v otočném křesle opatrně obrátím, obejmu ji kolem pasu a opatrně se dotknu svými rty jejích.

Rychle se odtáhne, jakoby si uvědomila, co jsme právě oba udělali a jde do kuchyně.

Ani se neptám, co celý den dělala. Na rozhovory už nás moc neužije.

Uvaří si kávu, rozklepne pár vajec a udělá volské oko (jen pro sebe).

Při jídle si sedne vedle mě a pustí se do čtení trapného romantického románu, aniž by vnímala, co dělám já. Dělám, že si jí také nevšímám, ale přitom jsem absolutně přestal vnímat televizi a po každém jejím mlasknutí nebo pohybu mi projíždí nervozita až do morku kostí.

Když dojí a já se maličko uvolním a mám pocit, že bych snad mohl v klidu dokoukat zápas,  čeká mě další překvapení.

Sedá si mi na klín, takže její mohutná prsa mám přímo před očima, jemně kroutí boky a hladí mě tam, kde jsem to měl kdysi rád.

Zjišťuji, že to mám rád stále a přijímám tu výzvu si po dlouhé době něco užít.

Když z ní vyklouznu a ležíme vedle sebe, dá mi ten poslední a doslova nejsladší dárek.

Cestou domů se stavila v cukrárně, protože si vzpomněla, co mám nejraději. Perníkové srdce. Připomíná mi dětství, kdy se bez něj neobešla žádná pouť a slova na něm mi tehdy připadala opravdová. Na tomhle je nápis „Z lásky“ - koupila ho, protože mě stále miluje.

Zastyděl jsem se za všechna ta léta, kdy jsem byl nepříjemný, protivný a zlý. Nedával jsem jí nic a jenom hledal mouchy. A teď tohle. Zdá se mi, že dnešek musí být nejhezčím dnem mého života. Udělám jí radost a ten měkoučký perníček sním hned teď.

Uvařím si čaj, nechám ho chvíli vylouhovat, scedím, vychladím a zakousnu se do srdíčka velikosti dlaně. Každé sousto vydatně zapíjím, protože mám rád ten pocit, kdy se těsto rozpouští v ústech.

Chuť je trochu divná, možná si nevšimla a cukrovinka je už po záruce, nebo výrobce přidal nějaké zvláštní koření.

Dojedl jsem a chce se mi spát. Zvláštní takhle brzy.

Hlavou mi proletí oslnivá myšlenka. Ona by si ale přece nikdy nedovolila…

Obracím na ni tázavý pohled. Upřeně se na mě dívá, ani sval se jí nehne, ale v očích má zvláštní lesk.

Čeká a já vím na co.

Venku houká zbytečně sanitka.