Smutek

Když máš pocit že jsi sám
společnost skýtají ti hejna vran
když se v smutku topíš
a slzy ti stojí v očích
nevěš hlavu - bude hůř.

Teď už víš že jsi sám
když tě k zemi srazili
krvácíš z mnoha ran
jimiž duši tvou ranili
nevěš hlavu - bude hůř

Když už nůž v ruce držíš
a v mysli své, tak zmatené
bojíš se, stále - i když tušíš
že není cesty zpět.
Hrdě vztyč hlavu - bude líp.

Když smrt kolem již krouží
těšíš se, až vyjdeš jí vstříc
Už je tu, kosa jí sluší
sehne se níž.
Nevěš hlavu, bude líp.

Tiše šeptá ti slova útěchy
slova jež nenašel jsi zde
plná lásky a něhy
ruce své k tobě pne.

A ty, jdeš jí ochotně v náruč
tiskneš ji k tváři svůj líc
vždyť těšil ses tak moc
konečně - necítíš nic
krev vpíjí mech v hlubokou noc
Konečně, přišla ti - na pomoc.
Nevěš hlavu, už je líp.

---