Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pavlíčkovi

09. 11. 2009

1438

Autor

Mojmir Zly

Já vím, že je to pro kritiky nesnesitelně blbá básnička, ale já to musel napsat. Protože nesnesitelně trpím. Jsem člověk, který hodně ublížil a jsem dost na dně, tahle báseň je pro mého syna

Usínáš
Máš oči barvy čokoládové
vadí Ti bublinky limonádové
a tvůj svět je z kostek lega
postavený na koberci.

Bojíš se tmy a v kouplně pavoučí sítě
směješ se nesmyslům co pobaví tě
potřebuješ všechno vědět a hned
a když nevíš zeptáš se jak funguje svět
Tvůj úsměv a polibek léčí a hladí
čistota naivní krása co si sama neporadí
promiň mi můj malý.

Usínáš a přicházejí hvězdy popřát Ti dobrou noc.
Miluji tě i když dnes už večer nepříjdeš si pro pohádku
chtěl jsem abychom se smáli

Neboj se Pájo, zvládneme to přijdeme si na pomoc.

Jsi malý, malý a můj

7 názorů

ProdukceNamolu

08. 12. 2009

Dát tip

tak tak...tip

damaxy

21. 11. 2009

Dát tip

je to z Teba, smutné, skutočné, ale ako píšeš na konci, nie celkom dostratena :)

Jirka Vedral

10. 11. 2009

Dát tip

Moc krásné! Protože je v tom srdce a cit a prožitek. A není to samoúčelné rýmování se snahou o originalitu za každou cenu, jak tady často u jiných autorů vidíme.

Jirka Vedral

10. 11. 2009

Dát tip

Moc krásné! Protože je v tom srdce a cit a prožitek. A není to samoúčelné rýmování se snahou o originalitu za každou cenu, jak tady často u jiných autorů vidíme.