NEBE NAD SOMMOU-44

Německý dvojplošník zaražený v porostu lesa začal hořet, zatímco poručík Robert Fantes ležel na povrchu pole a držel se pravou dlaní za bolavé levé rameno.

„Krucinál!“ procedil mezi zuby a vrávoravě se postavil na nohy. Zároveň uslyšel bolestný křik, který se ozýval z letadla zachváceného plameny. Za okamžik se křičení německého pilota uvězněného v kokpitu změnilo v řev. Fantes si hned představil sedící postavu, kterou spaluje oheň a v předtuše brzkého výbuchu se rozeběhl. Exploze nastala záhy a Fantes se okamžitě vrhl na zem. Po chvíli se vleže zadíval na okraj pole a naskytl se mu pohled na divoce šlehající plameny v lesním porostu.
„Tak ten měl příšernou smrt,“ řekl si a pohlédl v ten směr, kde ležel muž, jehož předtím zasáhl ze své pistole. K jeho překvapení uviděl, jak on pomalu poklekává a snaží se postavit.

„Ten špionskej parchant!“ vydralo se mu z úst a díky světlu z ohně i měsíce, spatřil o něco dále na povrchu pole ležet pistoli, kterou vyrazil pilotovi německého letadla. Vstal a rozeběhl se k ní. Současně uviděl, jak se muž postavil na nohy a pozvedl pravou ruku, v níž svíral zbraň. Instinktivně se vrhl na zem, přičemž třeskly dva po sobě rychle jdoucí výstřely. Jedna kulka prolétla kolem jeho pravého ramena a druhá se zaryla do země těsně vedle něho. Vzápětí Fantes vleže natáhl ruku a prsty uchopil pistoli. Poté jí nadzvedl a snažil se lícit na pomalu běžící a schoulenou postavu. Za okamžik stiskl spoušť a přes horní část zbraně viděl, jak muž sebou škubl, zavrávoral a zhroutil se na zem.

„Doufám, že už máš dost!“ řekl si Fantes a pomalu vstal. Poté šel zvolna k ležícímu špionovi s napřaženou pravou rukou. Dva metry před ním zůstal stát a upřeně se na muže díval přes namířenou pistoli.

„Je mrtvej nebo není?“ vytanula mu na mysli otázka a přitom učinil krok vpřed. Současně postřehl, jak se muži rychle nadzvedla pravačka. Instinktivně uskočil do strany a zároveň stiskl spoušť, načež třeskla dvojice výstřelů. O vteřinu později pocítil prudké a bolestné štípnutí v levé paži, přičemž vykřikl a v pádu vystřílel všechny zbylé náboje. Záhy ležel na boku a se zatnutými zuby bolestí pohlédl na muže, který se svíjel na zemi.

„Ty máš ale tuhej kořínek!“ vysoukal ze sebe. Muž se náhle překulil a začal se plazit po zemi, což Fantese překvapilo. Sebral všechny své zbylé síly a po čtyřech dostihl plazícího muže. Za okamžik mu ležel na zádech a přes bolest mu uštědřil několik ran do zad a hlavy. Špion poté zůstal nehybně ležet a Fantes vyčerpaně na něm.

„Tohle není pro mne. Chytání špionů přenechám těm, co v tom uměj chodit,“ řekl si a zároveň pocítil, jak mu po levé paži stéká krev. Pak v dálce v měsíčním světle spatřil přijíždět vozidlo, z něhož vyskákali britští vojáci, kteří slyšeli výbuch i střelbu.

„Přeji dobrý pozdní večer. Já jsem poručík Robert Fantes a ten, co leží pode mnou je špion. A to hořící letadlo je německý a on s ním chtěl uletět. Potřeboval bych odvízt do nemocnice,“ řekl vojákům, kteří se tvářili užasle.

KONEC ČTYŘICÁTÉ ČTVRTÉ ČÁSTI