Trocha chemického prznění

Při kecech o chemické erotice mé otrávení dosáhlo trojného bodu, a já po chvilce rozmýšlení, kterou křivkou se dát, jsem se nakonec rozhodla vypařit, držena na místě jen slabými Van der Waalsovými silami. Pan doktor svým pohledem značně podchladil a stlačil, až jsem měla chvíli strach, že zkapalním. Když už jsem začala litovat, že jsem se radši nedala na sublimaci, stoupla tenze par natolik, že se vyrovnala barometrickému tlaku a já jsem konečně měla volnou cestu ven. Opouštěje budovu staré přírodovědy jsem se dala na pochod homogenním městem, hledaje heterogenitu v podobě lavičky, kde bych si mohla ubalit cigáro a vnést tak do svých plic trochu viru mozaiky tabáku, kterým bych následně mohla nakazit celou řadu rostlin. Lavička bohužel nikde. No já z toho snad vytvořím komplex! Nakonec však přecejen jednu objevím a získám zpět rovnovážnou konstantu. Ta je však brzy zase lehce vychýlena hydroxidem hlinitým, známým chemickým bisexuálnem, který se, bez zardění, jen tak na veřejnosti, zrovna oddával reakcím s hydroxidem draselným... Lidé procházející okolo se tváří znechuceně, přecejen naše společnost zatím nedospěla tak daleko, aby byla veřejné hrátky hydroxidu s hydroxidem tolerovány. Já osobně proti amfotermním molekulám nic nemám, nicméně milé hydroxidy se odvazují, slučovací teplo stoupá a když už začínají disociovat, rozhodnu se, že nemusím vidět všechno a pokračuji v cestě. Přecházím na červenou a všímám si nedalekého policejního auta, proto radši seberu všechnu Gibbsovu energii a dávám se do reakční kinetiky. Nechce se mi platit pokutu za porušování nějakého pitomého termodynamického zákonu. Za rohem zastavuji. Leje ze mě, jako bych prodělala exotermickou reakci. Už se těším, až padnu do postele. Když konečně dorazím na pokoj, jsem znepokojena stoupající mírou entropie na mém stole... Ještě trochu a mohla by se pravděpodobnost proběhnutí nějakého samovolého děje zvýšit na nebezpečnou hodnotu. Nejdřív však potřebuju trochu nakopnout... Jsem v pokušení dát si RNA-vakcínu, nicméně nakonec se rozhodnu pro trochu menší kalibr a dám si jen kafe. Teď už ale budu muset své vyprávění ukončit. Musím se povinně zůčastnit cvik, jež vede pan Cvek, a pokud zase přijdu pozdě, budu už si připadat jak cvok. Mějte se anorganicky.