Hledání alespoň vnějších krás

V nádherné krajině obklopené horami

v údolí spokojených trav

a v řece s hučícími splavy

na odraz měsíce na hladině vody

díval jsem se zasněně.

V noci, v té krásné době klidu

opojen vánkem horských výšin

dokazoval jsem si svou opravdovou samotu.

Líbezně voněl vzduch

voda chladila nejblizší okolí

a přes den švitořící ptáčky

ve tmě nebylo vidět.

Po čase stráveném krásným sněním

počátky svítání a ranních rozbřesků

rezonancí ptačích zobáčků

rozléhal se kolem mých ušních boltců lahodný zvuk.

Jak krásně mi bylo v samotě?