Sen o milencích

SEN O MILENCÍCH

Sním o vlhkém, teplém máji,

jež plní radostí mé skutky.

My, co andělé jsa v ráji,

neznaje pozemské smutky.

Brnkati ve strunu harfy věčnosti,

ten duet rozezvučel by se v širá oblaka,

ta prosta odpovědi, jen z pouhé vděčnosti,

jala by se veškery slzy z sebe vyplakat.

Obejmout staletý dub, ten sen dětí,

znaveni padnout do trávy,

nakonec skončit ve vlastním objetí,

nechť splynou naše rukávy…

 Hlas jara, nechť nás navždy oslepí,

my nevidouce nic, jen touhu po štěstí,

nálepka samoty se odlepí,

paprsky lásky v srdce mé si cestu proklestí.

Dva andělé a myslel bys že jeden,

jak v těsném jsou to objetí.

Dva andělé a myslel bys že je den,

jejich záře noční oblohu když obletí.

Ryzí cit, jež prýští jim teď z čela,

čistá vášeň , láska, přátelství,

jež spojuje jich mladá těla,

což ostatním buď poselstvím…