Otazník - vykřičník - otazník

cože?

není čas?

a proč ne?

lásko, chci ti něco…nebo radši nic.

už zas?

to mi snad děláš schválně!

 

co na to říct?

nic – a nebo všechno,

vysyp to – nebo mlč.

 

sedíš na bobku mezi keříky

a pozoruješ stíny na trávě,

co se s větrem míhají.

 

jsi křižák v nezvedené výpravě –

– prohráváš, naděje se vytrácí.

co teď?

 

jít na zteč se štítem a v plné zbroji?

nebo s otevřenou náručí se vzdát?

otočit se zpět, nechat ji na pokoji?

ať rozhodne se v jiném boji?

jiný den?

 

láska není magická skříňka

z krabice nálezů a ztrát.

láska je boj o přežití v nelítostné řeži

(jenom té krve je v ní míň)

 

tak co to bude?

jít na zteč a rány nevnímat,

zběhnout, jako pes se schoulit v koutě?

nebo vysílením padnout na kolena

a očekávat ránu z milosti?

 

nic ti nenapoví vítr

ani šepot listů na stromech,

i když by sis přál…

ani lampa,

které jsi dal jméno Apolena

(to ti byly čtyři roky, že?)

ani noční tma,

v níž promrzáš až ke kosti.

 

jak se jen zbavit

toho ohavného

stavu paranoidní úzkosti?!?

---